KP: Už od začátku volebního období v prosinci 2002 bylo
znát, že vaše účast na zasedáních kolínského zastupitelstva bude
spíše vzácností. Proč až teď jste se rozhodl rezignovat?
MC: Nemohu souhlasit s tím, že moje účast na jednání zastupitelstva
byla vzácností. Snažil jsme se na schůze zastupitelstva chodit
stejně, jako i v minulém období, kdy jsem byl také poslancem a
dařilo se mi v zastupitelstvu pracovat, a to přesto, že schůze
sněmovny a jejích výborů jsou velmi nepravidelné a často se kryjí
se schůzemi zastupitelstva.
Je pravda, že ve volebním období od roku 2002 mi přibyla další
povinnost, která vyplývá z mého členství v parlamentní delegaci
při Radě Evropy. Tato práce, spojená s mandátem poslance, s sebou
nese řadu služebních cest.
K rezignaci na mandát zastupitele mne vedly, jak jsem uvedl
i na www.cabrnoch.cz,
dva důvody. Prvním z nich je fakt, že se ODS stala před několika
měsíci v Kolíně vládní stranou. Větší odpovědnost za vedení města
s sebou nese pochopitelně více práce. Stále častěji se stávalo,
že jsem kolegům zastupitelům prostě chyběl – a rozpůlit se nemohu.
Druhým důvodem je moje osmé místo na kandidátce Občanské demokratické
strany do Evropského Parlamentu. Dostal jsem velkou důvěru a velice
si jí vážím. Kandidatura do Evropského Parlamentu s sebou nese
další závazky a další práci. proto jsem se rozhodl, po poradě
s vedením kolínské ODS, že je odpovědnější předat mandát zastupitele
někomu jinému a věnovat se práci v Parlamentu a kampani před volbami
do Evropského Parlamentu. Trochu mě mrzí, že už nebudu moci oddávat,
protože se občas stávalo, že jsem tím některému ze svých přátel
udělal radost.
Vážím si těch šesti let, které jsem byl zastupitelem města Kolína.
Mnoho jsem se naučil a věřím, že i odvedl kus práce pro město
a jeho občany. Chci i teď poděkovat všem těm, kdo mi v Kolíně
dali svůj hlas, a věřím, že to v červnových volbách zopakují.
KP: Nebude vás také mrzet, že odcházíte ze zastupitelstva
ve chvíli, kdy se ODS podílí na řízení města, na což strana čekala
málem jedno desetiletí?
MC: Troufám si říct, že parta zastupitelů za ODS jsou lidé na
svých místech, a navíc dobří přátelé, kteří spolu mluví několikrát
týdně, osobně i po telefonech. Radíme se o důležitých věcech ve
městě bez toho, že by záviselo na tom, zdali jste nebo nejste
členem zastupitelstva. Snažíme se vytvářet společný názor na řešení
úkolů spojených s vedením města. Z toho vyplývá, že přehled o
dění ve městě mám a nehodlám ani o něj přijít.
KP: Jak pohlížíte na zatím necelé pětiměsíční nové vedení
města?
Za prvé o mnoho víc vím o tom, co se děje ve městě. My jsme
celá léta kritizovali předešlé vedení města za to, že poměrně
málo informovalo zastupitele o své práci. Doufám, že nyní o mnoho
více ví i občané. Problémů není málo - značně důležitá otázka
je, zda se podaří včas postavit byty pro zaměstnance TPCA a využít
státní dotaci. Termíny běží, ceny se zvedají, zátěž v podobě zvýšené
daně z přidané hodnoty, kterou naplánovala současná vláda ČSSD,
bude pro rozpočet města jako investora velkou zátěží. Vždyť celá
infrastruktura, chodníky, kanalizace a vůbec všechno, co k tomu
patří, najednou o 14 procent podraží! Probíhají složitá jednání
kolem průmyslových zón, dopravní obslužnosti, ale třeba i kolem
nemocnice. Pro nové vedení města to znamená jediné - spoustu práce.
Jsem přesvědčen, že lidé, kteří se té práce ujali, jsou schopni
ji zvládnout.
KP: Martin Krumich ze Sdružení nezávislých před týdnem
vyjádřil přesvědčení, že pokud jde o společné vedení ODS a ČSSD,
nelze oheň s vodou spojit a že časem se rozpory mezi těmito stranami
budou prohlubovat. Co si myslíte vy?
MC: Programové různosti mezi oběma stranami určitě jsou. Ale
na druhou stranu, ty problémy, které musíme nyní spolu řešit,
nemají z části až tak politický charakter. Je zde hodně praktických
věcí. Jistěže může dojít k názorovým rozdílům, ale já v této chvíli
nevidím žádnou hrozbu, která by mohla způsobit rozvrat mezi ODS
a ČSSD v Kolíně. Myslím si, že zájem lidí v těchto stranách pomoci
městu a podílet se na rozhodování o jeho budoucnosti převáží nad
názorovými rozdíly. A i když nějaké názorové rozdíly mezi členy
těchto stran jistě jsou, z pragmatického hlediska byla jednání
s pány Moučkou, Rakušanem, Kaislerem či Králem, kterých jsem se
já účastnil, konstruktivní. Musím podotknout, že s nimi byla daleko
lepší dohoda, než s nezávislými. Jsem tedy přesvědčen, že koalice
ODS a ČSSD vydrží až do konce volebního období v roce 2006.
KP: Někteří zastupitelé, ale i občané kritizují zadání
veřejné zakázky společnosti Geosan na vybudování infrastruktury
a bourací práce v lokalitě bývalých kasáren bez výběrové řízení.
Jaký je váš názor na postup rady města?
MC: Já jsem se žádných jednání ohledně této zakázky neúčastnil,
proto o této záležitosti nemám až takový přehled. Ale často se
stává, že je-li tímto způsobem zakázka zadaná, stane se tak pod
tlakem času. A to je, pokud vím, i tento případ. Já jsem vždy
zastáncem, pokud je to možné, vypisování veřejné obchodní soutěže
či výběrového řízení, protože je to nejlepší způsob, jak dojít
k co nejnižší ceně. Takže z využití § 50 zákona číslo 1999/94
Sb., o veřejných zakázkách nejsem nijak nadšen, ale mám za to,
že v tomto případě nebylo zbytí. A není to vina lidí, kteří vedou
město pět měsíců. Jsou zde nějaké závazky, které podepsalo vedení
města v roce 2001, jsou zde smlouvy a povinnosti. Dnešní vedení
města prostě nemělo jinou možnost, jak všem těm závazkům vyhovět.
KP: Při rozhodování o tom, zda dát přednost stavbě lávky
přes Labe, nebo rekonstrukci Karlova náměstí, jednostranně padla
tzv. džentlmenská dohoda z léta 1999. Tehdy se zastupitelé u kulatého
stolu dohodli, že o využití peněz získaných prodejem hlasovacích
práv k akciím Středočeské plynárenské společnosti a Středočeské
energetické společnosti budou rozhodovat tříčtvrtinovou většinou.
Nemyslíte, že to ze strany ODS a ČSSD byl podraz na ostatní subjekty
ze zastupitelstva?
MC: My jsme hodně ve vleku investiční události týkající se automobilky
TPCA, podle mého soudu až moc. Ale je zřejmé, že lávka do jejího
rámce také patří. Vždyť v kasárnách a u vodárny vyroste na 800
bytů a ti lidé budou převážně pracovat právě na opačném břehu
Labe. Dnes pro ně zde neexistuje bližší spojení přes řeku. Díky
tomu, že budou moci po lávce kratší cestou jít pěšky nebo jet
na kole do práce a z práce, získává realizace této akce další
smysl. Navíc se tím zkrátí cesta do klidové zóny a na sportoviště.
Já bych si samozřejmě přál, aby se zrekonstruovalo i náměstí a
provedly se další akce, které město a jeho obyvatelé nutně potřebují
a které bezprostředně nesouvisí s průmyslovou zónou u Ovčár.
KP: Ale ptal jsem se, jestli to ze strany ODS a ČSSD
byl podraz na ostatní subjekty ze zastupitelstva?
MC: Dohoda počítala s konstruktivní spoluprací všech stran. Jestliže
však je část zastupitelů zablokovaná, nebo řekněme v nepřátelském
vztahu, a mělo by dojít k blokaci záměru jen z těchto důvodů,
pak rozumím tomu, proč se zastupitelstvo rozhodlo tak, jak se
rozhodlo. Osobně bych byl raději, kdyby se podařilo pocit křivdy
u některých zastupitelů odstranit a dali hlavy dohromady. Vzpomínám
na doby, když byla starostkou Zdenka Majerová a s ODS se moc nikdo
nebavil, tak jsme se přesto konstruktivně podíleli na práci pro
město. My jsme také těch skoro deset let netrucovali a bylo by
moc fajn, kdyby část zastupitelů také netrucovala a přijala realitu,
jaká je. Chápu, že z pohledu paní Majerové a některých radních
není příliš radostné být "jen" zastupitelem, ale patří
to k veřejné správě a je potřeba takový pocit v sobě překonat.
KP: Stále trvají obavy z privatizace kolínské nemocnice
pramenící možná i z nepochopení tohoto kroku. Pravdou ale je,
že rozdílné názory na tento proces mají i lékaři a zaměstnanci
nemocnice, kteří mají za to, že lukrativní oddělení nebo obory
zprivatizují soukromí zájemci, zatímco ta ostatní, ale také potřebná,
budou ponechána napospas krajskému úřadu a některá z nich v tichosti
postupně zaniknou. Jak byste vyvrátil tyto starosti?
MC: Ty obavy jsou nesmyslné. Jsem spoluautorem koncepce středočeského
zdravotnictví, takže mohu jasně potvrdit, že s ničím takovým se
nepočítá. Je potřeba říct, že Nemocnice Kolín je nestátním zdravotnickým
zařízením. Takže de facto ona už je privatizovaná. Jejím jediným
majitelem je Středočeský kraj. Kraj jasně deklaroval svou koncepci
čtyř oblastních nemocnic (v Kolíně, Mladé Boleslavi, Kladně a
Příbrami), bude respektovat podivný tvar tvořící prstenec okolo
Prahy a nenechá "vyluxovat" zdravotní péči ve středních
Čechách pražskými klinikami, jejichž možnosti jsou samozřejmě
veliké. Jasné tedy je, že kolínská nemocnice zůstane v majetku
kraje. Diskutuje se však o změně právní formy nemocnice. Dnešní
forma příspěvkové organizace má řadu nevýhod, výhodnější bude
akciová společnost, jako tomu je už v Příbrami, nebo jiná obchodní
společnost. Ani to pochopitelně není ideální řešení, ale nevýhod
je méně - každopádně je to standardní způsob hospodaření, kterému
každý ekonom nebo právník dobře rozumí. Záměrem kraje je po nasbírání
zkušeností z příbramské nemocnice připravit převod i ostatních
tří oblastních nemocnic, tedy i té kolínské, na jinou právní formu.
Musím zdůraznit, že žádná část z těchto nemocnic nebude privatizována
jinému subjektu. Tato obava, nebo z jiného pohledu naděje, je
lichá.
KP: Zaznamenal jsem, že kutnohorská nemocnice má potíže
související s vrácením velké části státní dotace. Myslíte, že
vedle kolínské "supernemocnice" může existovat i nemocnice
v Kutné Hoře?
MC: O problémech kutnohorské nemocnice toho příliš nevím, ale
je to pro ni určitě nepříjemné. Jsem přesvědčen, že jediná smysluplná
budoucnost pro obě nemocnice je ve vzájemné spolupráci. Kolínská
nemocnice zřejmě ještě po dost dlouhou dobu kapacitně nezvládne
poskytnout péči celé východní oblasti Středočeského kraje. Záležet
bude také na vývoji medicíny. Například infarkt myokardu se ještě
před patnácti dvaceti lety léčil měsíčním pobytem na lůžku, dnes
pacient po půlhodinovém zákroku jde za tři dny domů. Další příklad
z mého oboru pediatrie - řada dětí dříve musela zůstat v nemocnici,
nyní se uzdravují doma. Nemocnice jsou v současnosti schopny vyléčit
více pacientů než dříve. Máme nové léčebné postupy, vyšetřovací
metody, nové léky, ale i lepší zdravotní stav obyvatel. Můj soukromý
odhad je, že po dobu nejméně deseti let zde budou potřeba ještě
další interní a chirurgická lůžka. Co bude pak, to si netroufám
odhadnout.
A je zde ještě jedna věc. Kraj uložil ředitelům čtyřech oblastních
nemocnic, aby komunikovali se svými kolegy z menších nemocnic
v oblasti. S potěšením proto zjišťuji, že k těm setkáním dochází
a to je v pořádku. Není úmyslem nikoho zrušit třeba právě kutnohorskou
nemocnici, budovy rozprodat a personál poslat na chodník.
KP: Na rozdíl od vaší kolegyně v Poslanecké sněmovně
Jarmily Boháčkové jste znám tím, že nesháníte peníze pro zařízení,
která to potřebují, nebo se alespoň tím nechlubíte. Proč, vždyť
to může jen vylepšit váš obraz před očima veřejnosti?
MC: Já nejsem žádný sháněč peněz. Jsem spíš rozpačitý z toho,
že jsem někdy nějaké pozměňovací návrhy předložil. Ale když se
na mě někdo obrátil s požadavkem, tak jsem jeho obsah posoudil
a rozhodl se, zda pozměňovací návrh předložím nebo ne. V minulém
roce mi prošel ve sněmovně jeden pozměňovací návrh na 2 miliony
korun pro modernizaci mléčné kuchyně v kolínském kojeneckém ústavu.
Bylo to podle mě velmi potřeba, protože hygienici tomuto zařízení
hrozili uzavřením mléčné kuchyně. Pátého února jsem se tam byl
podívat a viděl jsem, že peníze byly dobře využity. Zde musím
zdůraznit, že paní ředitelka Nemeškalová je člověk na svém místě.
Pro rok 2004 jsem navrhl poslancům investovat 20 milionů korun
do kolínské nemocnice. Je mým zájmem, aby se středočeské nemocnice
smysluplně rozvíjely a měly na to prostředky. Nemohl bych ale
podat návrh ve prospěch zařízení, o němž jsem přesvědčen, že jeho
vývoj nejde správným směrem.
KP: Co říkáte snaze ministerstva zdravotnictví (či práce
a sociálních věcí?) neproplácet občanům první tři dny nemocenské,
příp. přenést hrazení nemocenské na zaměstnavatele?
MC: Vláda sociální demokracie dlouho zavírala oči před narůstající
pracovní neschopností. Velký vliv mělo prosazení vyšší nemocenské
před několika lety. Vysoká pracovní neschopnost má řadu příčin
a v mnoha případech je vážným problémem zaměstnavatelů. Je to
problém, který je třeba řešit. Návrh, o kterém mluvíte, zatím
ve sněmovně neleží a já si myslím, že se tam ani neobjeví. Přenášet
zátěž na podnikatele je oblíbeným trikem vlády sociální demokracie,
takové řešení samozřejmě poškodí především zaměstnance a my jej
nepodpoříme.
KP: Usilujete o místo poslance evropského parlamentu.
Jaké jsou vaše důvody pro tento troufám si říct výjimečný krok?
MC: Do Evropského parlamentu kandiduji proto, že mne podpořila
Občanská demokratická strana. Jsem přesvědčen, že já i ostatní
kandidáti jsme dobře připraveni zastupovat zájmy občanů České
republiky v Evropské unii. Jsem přesvědčen že eurorealistický
postoj, kterým jsou poslanci ODS známi, je právě takový postoj,
který prospěje našim občanům v Evropské Unii.
Kandidatura do Evropského Parlamentu není ničím výjimečným.
Je pro mne stejně tak výjimečná, jako moje kandidatura do sněmovny
v roce 1998 – je to prostě poprvé. Na mezinárodní politické půdě
se již pohybuji. Na naše zástupce v evropských orgánech si jistě
zvykneme velmi rychle – ani nám nic jiného nezbude.
KP: Nemáte strach z toho, že v předvolební kampani vám
bude vyčítán byt v Peci pod Sněžkou i odměny za práci ve správní
radě Všeobecné zdravotní pojišťovny? Česká televize se těmito
případy zabývala a zabývá.
MC: Strach rozhodně nemám, především proto, že mám čisté svědomí.
Je mi jasné, že politik bude vždy čelit mediálním útokům. Je správné,
aby ti, kdo jsou veřejně činí, byli pod jistou „veřejnou pozorností“.
Nepříjemné je, když jsou útoky proti vám vedeny na úrovni polopravd
a nepravd a nedostanete řádný prostor k vysvětlení, jak se věci
mají. I z toho důvodu jsem rád, že se mne právě na tyto věci ptáte.
Pro zájemce jsou informace na mé webové stránce www.cabrnoch.cz.
K družstevnímu bytu: V roce 2000 jsem se stal členem stavebního
bytového družstva v Peci. Cílem mého vstupu do družstva bylo získat
k pronájmu malý družstevní byt, který bude moje rodina užívat
podle možností. Nikdy jsem se nezavázal k tomu, že budu v Peci
trvale bydlet (máme tři děti a byt je pouze velikosti 2+kk, to
by byl nesmysl) a nikdo to po mně ani nežádal. Nikdo nikdy nevyžadoval,
aby tento byt byl mým prvním či abych byl sociálně slabý. Nezískal
jsem ani já ani družstvo žádnou dotaci. Dotaci získalo město Pec
pod Sněžkou, za tuto dotaci si pořídilo vlastnický podíl na bytových
domech a tento podíl městu stále patří.
V roce 2002 byly byty postaveny, a podobně jako dalších cca
55 nájemníků jsem i já uzavřel s družstvem nájemní smlouvu. Od
té doby jsme nájemníky družstevního bytu. Byt velikosti 2+kk o
ploše necelých 60m2 rozhodně není levný. Divím se, jak může kdokoli
tvrdit, že se jedná o byt pro chudé a že jsem si k něčemu „pomohl“.
Sám mám obavy, zda budu schopen po celých patnáct let tak vysokou
částku splácet.
K členství ve Správní radě VZP ČR: Jsem členem Správní rady VZP
ČR od roku 2000 a moje volební období končí v květnu tohoto roku.
Správní rada má 30 členů, dozorčí rada 9 členů, na každém okrese
působí také správní a dozorčí rada okresní pojišťovny. Pro několik
set členů těchto orgánů platí stejná pravidla, a to pokud se nemýlím
stejná od roku 1993. Člen Správní rady pobírá odměnu 1 200 Kč
hrubého (900 čistého) za měsíc, další odměny se stanoví podle
práce, kterou člen orgánu odpracuje. Jsem předsedou komise pro
informatiku a členem dalších komisí, jejich jednání se podle svých
možností účastním. V orgánech pojišťovny zasedá několik poslanců,
řada náměstků ministrů, desítky starostů a jejich zástupců a stovky
dalších lidí. Jsem přesvědčen, že není žádný důvod, aby právě
pro mne platila jiná pravidla než pro ty ostatní.
Chci ujistit každého, kdo by o tom pochyboval, že nejsem členem
Správní rady VZP pro oněch několik set korun. Ve zdravotním pojištění
pracuji od roku 1994, byl jsem ředitelem odboru zdravotního pojištění
na ministerstvu zdravotnictví, jako náměstek ministra zdravotnictví
jsem byl za oblast zdravotního pojištění odpovědný, jsem v oblasti
zdravotního pojištění odborníkem a svou prací ve Správní radě
jsem prospěšný pojištěncům, které v radě zastupuji.
KP: Jak byste odpověděl těm lidem, kteří tvrdí, že obě
události jsou nemorální?
MC: Především bych ocenil, že mi svůj názor řekli. Potom bych
je přesvědčil o tom, že se mýlí. Je přece v zájmu všech, aby pojištěnce
ve správní radě zastupovali odborníci. Je přece v zájmu občanů,
aby poslanci Parlamentu nerozhodovali o zákonech odtrženi od praxe,
ale by se účastnili běžného občanského života. Práce ve správní
radě je vynikající přípravou pro rozhodování o zákonech z oblasti
zdravotního pojištění.
Odmítám přistoupit na to, že člověk nesmí vstoupit do stavebního
družstva a užívat na základě nájemní smlouvy družstevní byt tak
jako další stovky a tisíce rodin jen proto, že je náhodou právě
poslancem. Tvrdím rozhodně, že jsem nic špatného neudělal, žádná
pravidla neporušil, a jsem připraven to každému vysvětlit.
Nechci, aby se náš rozhovor soustředil a skončil na těchto (z
mého pohledu nevýznamných) mediálních útocích na mou osobu. Chci
ještě jednou zdůraznit, že jsem sice opustil židli zastupitele
v Kolíně, ale že v Kolíně, Středočeském kraji a České republice
zůstávám a pracuji. Rád se setkám s každým, kdo o takové setkání
má zájem, a seznámím se s jeho názory na věc. Spolu s dalšími
kolegy zastupujeme zájmy těch, kdo nás volili do sněmovny, a budeme
zastupovat zájmy těch, kdo nám dají důvěru v červnových volbách
do Evropského Parlamentu. Jsem si jist, že v této době prohlubujícího
se zadlužování, rostoucích cen, rostoucích daní, komplikujících
se pravidel pro podnikání, bující byrokracie a rostoucí nezaměstnanosti
přijdou nejen naši voliči k volbám a vystaví v nich červenou kartu
Vladimíru Špidlovi a jeho vládě.
|