Rozhovor pro Kolínský pres

KP: Už od začátku volebního období v prosinci 2002 bylo znát, že vaše účast na zasedáních kolínského zastupitelstva bude spíše vzácností. Proč až teď jste se rozhodl rezignovat?

MC: Nemohu souhlasit s tím, že moje účast na jednání zastupitelstva byla vzácností. Snažil jsme se na schůze zastupitelstva chodit stejně, jako i v minulém období, kdy jsem byl také poslancem a dařilo se mi v zastupitelstvu pracovat, a to přesto, že schůze sněmovny a jejích výborů jsou velmi nepravidelné a často se kryjí se schůzemi zastupitelstva.

Je pravda, že ve volebním období od roku 2002 mi přibyla další povinnost, která vyplývá z mého členství v parlamentní delegaci při Radě Evropy. Tato práce, spojená s mandátem poslance, s sebou nese řadu služebních cest.

K rezignaci na mandát zastupitele mne vedly, jak jsem uvedl i na www.cabrnoch.cz, dva důvody. Prvním z nich je fakt, že se ODS stala před několika měsíci v Kolíně vládní stranou. Větší odpovědnost za vedení města s sebou nese pochopitelně více práce. Stále častěji se stávalo, že jsem kolegům zastupitelům prostě chyběl – a rozpůlit se nemohu.

Druhým důvodem je moje osmé místo na kandidátce Občanské demokratické strany do Evropského Parlamentu. Dostal jsem velkou důvěru a velice si jí vážím. Kandidatura do Evropského Parlamentu s sebou nese další závazky a další práci. proto jsem se rozhodl, po poradě s vedením kolínské ODS, že je odpovědnější předat mandát zastupitele někomu jinému a věnovat se práci v Parlamentu a kampani před volbami do Evropského Parlamentu. Trochu mě mrzí, že už nebudu moci oddávat, protože se občas stávalo, že jsem tím některému ze svých přátel udělal radost.

Vážím si těch šesti let, které jsem byl zastupitelem města Kolína. Mnoho jsem se naučil a věřím, že i odvedl kus práce pro město a jeho občany. Chci i teď poděkovat všem těm, kdo mi v Kolíně dali svůj hlas, a věřím, že to v červnových volbách zopakují.

KP: Nebude vás také mrzet, že odcházíte ze zastupitelstva ve chvíli, kdy se ODS podílí na řízení města, na což strana čekala málem jedno desetiletí?

MC: Troufám si říct, že parta zastupitelů za ODS jsou lidé na svých místech, a navíc dobří přátelé, kteří spolu mluví několikrát týdně, osobně i po telefonech. Radíme se o důležitých věcech ve městě bez toho, že by záviselo na tom, zdali jste nebo nejste členem zastupitelstva. Snažíme se vytvářet společný názor na řešení úkolů spojených s vedením města. Z toho vyplývá, že přehled o dění ve městě mám a nehodlám ani o něj přijít.

KP: Jak pohlížíte na zatím necelé pětiměsíční nové vedení města?

Za prvé o mnoho víc vím o tom, co se děje ve městě. My jsme celá léta kritizovali předešlé vedení města za to, že poměrně málo informovalo zastupitele o své práci. Doufám, že nyní o mnoho více ví i občané. Problémů není málo - značně důležitá otázka je, zda se podaří včas postavit byty pro zaměstnance TPCA a využít státní dotaci. Termíny běží, ceny se zvedají, zátěž v podobě zvýšené daně z přidané hodnoty, kterou naplánovala současná vláda ČSSD, bude pro rozpočet města jako investora velkou zátěží. Vždyť celá infrastruktura, chodníky, kanalizace a vůbec všechno, co k tomu patří, najednou o 14 procent podraží! Probíhají složitá jednání kolem průmyslových zón, dopravní obslužnosti, ale třeba i kolem nemocnice. Pro nové vedení města to znamená jediné - spoustu práce. Jsem přesvědčen, že lidé, kteří se té práce ujali, jsou schopni ji zvládnout.

KP: Martin Krumich ze Sdružení nezávislých před týdnem vyjádřil přesvědčení, že pokud jde o společné vedení ODS a ČSSD, nelze oheň s vodou spojit a že časem se rozpory mezi těmito stranami budou prohlubovat. Co si myslíte vy?

MC: Programové různosti mezi oběma stranami určitě jsou. Ale na druhou stranu, ty problémy, které musíme nyní spolu řešit, nemají z části až tak politický charakter. Je zde hodně praktických věcí. Jistěže může dojít k názorovým rozdílům, ale já v této chvíli nevidím žádnou hrozbu, která by mohla způsobit rozvrat mezi ODS a ČSSD v Kolíně. Myslím si, že zájem lidí v těchto stranách pomoci městu a podílet se na rozhodování o jeho budoucnosti převáží nad názorovými rozdíly. A i když nějaké názorové rozdíly mezi členy těchto stran jistě jsou, z pragmatického hlediska byla jednání s pány Moučkou, Rakušanem, Kaislerem či Králem, kterých jsem se já účastnil, konstruktivní. Musím podotknout, že s nimi byla daleko lepší dohoda, než s nezávislými. Jsem tedy přesvědčen, že koalice ODS a ČSSD vydrží až do konce volebního období v roce 2006.

KP: Někteří zastupitelé, ale i občané kritizují zadání veřejné zakázky společnosti Geosan na vybudování infrastruktury a bourací práce v lokalitě bývalých kasáren bez výběrové řízení. Jaký je váš názor na postup rady města?

MC: Já jsem se žádných jednání ohledně této zakázky neúčastnil, proto o této záležitosti nemám až takový přehled. Ale často se stává, že je-li tímto způsobem zakázka zadaná, stane se tak pod tlakem času. A to je, pokud vím, i tento případ. Já jsem vždy zastáncem, pokud je to možné, vypisování veřejné obchodní soutěže či výběrového řízení, protože je to nejlepší způsob, jak dojít k co nejnižší ceně. Takže z využití § 50 zákona číslo 1999/94 Sb., o veřejných zakázkách nejsem nijak nadšen, ale mám za to, že v tomto případě nebylo zbytí. A není to vina lidí, kteří vedou město pět měsíců. Jsou zde nějaké závazky, které podepsalo vedení města v roce 2001, jsou zde smlouvy a povinnosti. Dnešní vedení města prostě nemělo jinou možnost, jak všem těm závazkům vyhovět.

KP: Při rozhodování o tom, zda dát přednost stavbě lávky přes Labe, nebo rekonstrukci Karlova náměstí, jednostranně padla tzv. džentlmenská dohoda z léta 1999. Tehdy se zastupitelé u kulatého stolu dohodli, že o využití peněz získaných prodejem hlasovacích práv k akciím Středočeské plynárenské společnosti a Středočeské energetické společnosti budou rozhodovat tříčtvrtinovou většinou. Nemyslíte, že to ze strany ODS a ČSSD byl podraz na ostatní subjekty ze zastupitelstva?

MC: My jsme hodně ve vleku investiční události týkající se automobilky TPCA, podle mého soudu až moc. Ale je zřejmé, že lávka do jejího rámce také patří. Vždyť v kasárnách a u vodárny vyroste na 800 bytů a ti lidé budou převážně pracovat právě na opačném břehu Labe. Dnes pro ně zde neexistuje bližší spojení přes řeku. Díky tomu, že budou moci po lávce kratší cestou jít pěšky nebo jet na kole do práce a z práce, získává realizace této akce další smysl. Navíc se tím zkrátí cesta do klidové zóny a na sportoviště. Já bych si samozřejmě přál, aby se zrekonstruovalo i náměstí a provedly se další akce, které město a jeho obyvatelé nutně potřebují a které bezprostředně nesouvisí s průmyslovou zónou u Ovčár.

KP: Ale ptal jsem se, jestli to ze strany ODS a ČSSD byl podraz na ostatní subjekty ze zastupitelstva?

MC: Dohoda počítala s konstruktivní spoluprací všech stran. Jestliže však je část zastupitelů zablokovaná, nebo řekněme v nepřátelském vztahu, a mělo by dojít k blokaci záměru jen z těchto důvodů, pak rozumím tomu, proč se zastupitelstvo rozhodlo tak, jak se rozhodlo. Osobně bych byl raději, kdyby se podařilo pocit křivdy u některých zastupitelů odstranit a dali hlavy dohromady. Vzpomínám na doby, když byla starostkou Zdenka Majerová a s ODS se moc nikdo nebavil, tak jsme se přesto konstruktivně podíleli na práci pro město. My jsme také těch skoro deset let netrucovali a bylo by moc fajn, kdyby část zastupitelů také netrucovala a přijala realitu, jaká je. Chápu, že z pohledu paní Majerové a některých radních není příliš radostné být "jen" zastupitelem, ale patří to k veřejné správě a je potřeba takový pocit v sobě překonat.

KP: Stále trvají obavy z privatizace kolínské nemocnice pramenící možná i z nepochopení tohoto kroku. Pravdou ale je, že rozdílné názory na tento proces mají i lékaři a zaměstnanci nemocnice, kteří mají za to, že lukrativní oddělení nebo obory zprivatizují soukromí zájemci, zatímco ta ostatní, ale také potřebná, budou ponechána napospas krajskému úřadu a některá z nich v tichosti postupně zaniknou. Jak byste vyvrátil tyto starosti?

MC: Ty obavy jsou nesmyslné. Jsem spoluautorem koncepce středočeského zdravotnictví, takže mohu jasně potvrdit, že s ničím takovým se nepočítá. Je potřeba říct, že Nemocnice Kolín je nestátním zdravotnickým zařízením. Takže de facto ona už je privatizovaná. Jejím jediným majitelem je Středočeský kraj. Kraj jasně deklaroval svou koncepci čtyř oblastních nemocnic (v Kolíně, Mladé Boleslavi, Kladně a Příbrami), bude respektovat podivný tvar tvořící prstenec okolo Prahy a nenechá "vyluxovat" zdravotní péči ve středních Čechách pražskými klinikami, jejichž možnosti jsou samozřejmě veliké. Jasné tedy je, že kolínská nemocnice zůstane v majetku kraje. Diskutuje se však o změně právní formy nemocnice. Dnešní forma příspěvkové organizace má řadu nevýhod, výhodnější bude akciová společnost, jako tomu je už v Příbrami, nebo jiná obchodní společnost. Ani to pochopitelně není ideální řešení, ale nevýhod je méně - každopádně je to standardní způsob hospodaření, kterému každý ekonom nebo právník dobře rozumí. Záměrem kraje je po nasbírání zkušeností z příbramské nemocnice připravit převod i ostatních tří oblastních nemocnic, tedy i té kolínské, na jinou právní formu. Musím zdůraznit, že žádná část z těchto nemocnic nebude privatizována jinému subjektu. Tato obava, nebo z jiného pohledu naděje, je lichá.

KP: Zaznamenal jsem, že kutnohorská nemocnice má potíže související s vrácením velké části státní dotace. Myslíte, že vedle kolínské "supernemocnice" může existovat i nemocnice v Kutné Hoře?

MC: O problémech kutnohorské nemocnice toho příliš nevím, ale je to pro ni určitě nepříjemné. Jsem přesvědčen, že jediná smysluplná budoucnost pro obě nemocnice je ve vzájemné spolupráci. Kolínská nemocnice zřejmě ještě po dost dlouhou dobu kapacitně nezvládne poskytnout péči celé východní oblasti Středočeského kraje. Záležet bude také na vývoji medicíny. Například infarkt myokardu se ještě před patnácti dvaceti lety léčil měsíčním pobytem na lůžku, dnes pacient po půlhodinovém zákroku jde za tři dny domů. Další příklad z mého oboru pediatrie - řada dětí dříve musela zůstat v nemocnici, nyní se uzdravují doma. Nemocnice jsou v současnosti schopny vyléčit více pacientů než dříve. Máme nové léčebné postupy, vyšetřovací metody, nové léky, ale i lepší zdravotní stav obyvatel. Můj soukromý odhad je, že po dobu nejméně deseti let zde budou potřeba ještě další interní a chirurgická lůžka. Co bude pak, to si netroufám odhadnout.

A je zde ještě jedna věc. Kraj uložil ředitelům čtyřech oblastních nemocnic, aby komunikovali se svými kolegy z menších nemocnic v oblasti. S potěšením proto zjišťuji, že k těm setkáním dochází a to je v pořádku. Není úmyslem nikoho zrušit třeba právě kutnohorskou nemocnici, budovy rozprodat a personál poslat na chodník.

KP: Na rozdíl od vaší kolegyně v Poslanecké sněmovně Jarmily Boháčkové jste znám tím, že nesháníte peníze pro zařízení, která to potřebují, nebo se alespoň tím nechlubíte. Proč, vždyť to může jen vylepšit váš obraz před očima veřejnosti?

MC: Já nejsem žádný sháněč peněz. Jsem spíš rozpačitý z toho, že jsem někdy nějaké pozměňovací návrhy předložil. Ale když se na mě někdo obrátil s požadavkem, tak jsem jeho obsah posoudil a rozhodl se, zda pozměňovací návrh předložím nebo ne. V minulém roce mi prošel ve sněmovně jeden pozměňovací návrh na 2 miliony korun pro modernizaci mléčné kuchyně v kolínském kojeneckém ústavu. Bylo to podle mě velmi potřeba, protože hygienici tomuto zařízení hrozili uzavřením mléčné kuchyně. Pátého února jsem se tam byl podívat a viděl jsem, že peníze byly dobře využity. Zde musím zdůraznit, že paní ředitelka Nemeškalová je člověk na svém místě. Pro rok 2004 jsem navrhl poslancům investovat 20 milionů korun do kolínské nemocnice. Je mým zájmem, aby se středočeské nemocnice smysluplně rozvíjely a měly na to prostředky. Nemohl bych ale podat návrh ve prospěch zařízení, o němž jsem přesvědčen, že jeho vývoj nejde správným směrem.

KP: Co říkáte snaze ministerstva zdravotnictví (či práce a sociálních věcí?) neproplácet občanům první tři dny nemocenské, příp. přenést hrazení nemocenské na zaměstnavatele?

MC: Vláda sociální demokracie dlouho zavírala oči před narůstající pracovní neschopností. Velký vliv mělo prosazení vyšší nemocenské před několika lety. Vysoká pracovní neschopnost má řadu příčin a v mnoha případech je vážným problémem zaměstnavatelů. Je to problém, který je třeba řešit. Návrh, o kterém mluvíte, zatím ve sněmovně neleží a já si myslím, že se tam ani neobjeví. Přenášet zátěž na podnikatele je oblíbeným trikem vlády sociální demokracie, takové řešení samozřejmě poškodí především zaměstnance a my jej nepodpoříme.

KP: Usilujete o místo poslance evropského parlamentu. Jaké jsou vaše důvody pro tento troufám si říct výjimečný krok?

MC: Do Evropského parlamentu kandiduji proto, že mne podpořila Občanská demokratická strana. Jsem přesvědčen, že já i ostatní kandidáti jsme dobře připraveni zastupovat zájmy občanů České republiky v Evropské unii. Jsem přesvědčen že eurorealistický postoj, kterým jsou poslanci ODS známi, je právě takový postoj, který prospěje našim občanům v Evropské Unii.

Kandidatura do Evropského Parlamentu není ničím výjimečným. Je pro mne stejně tak výjimečná, jako moje kandidatura do sněmovny v roce 1998 – je to prostě poprvé. Na mezinárodní politické půdě se již pohybuji. Na naše zástupce v evropských orgánech si jistě zvykneme velmi rychle – ani nám nic jiného nezbude.

KP: Nemáte strach z toho, že v předvolební kampani vám bude vyčítán byt v Peci pod Sněžkou i odměny za práci ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny? Česká televize se těmito případy zabývala a zabývá.

MC: Strach rozhodně nemám, především proto, že mám čisté svědomí. Je mi jasné, že politik bude vždy čelit mediálním útokům. Je správné, aby ti, kdo jsou veřejně činí, byli pod jistou „veřejnou pozorností“.
Nepříjemné je, když jsou útoky proti vám vedeny na úrovni polopravd a nepravd a nedostanete řádný prostor k vysvětlení, jak se věci mají. I z toho důvodu jsem rád, že se mne právě na tyto věci ptáte. Pro zájemce jsou informace na mé webové stránce www.cabrnoch.cz.

K družstevnímu bytu: V roce 2000 jsem se stal členem stavebního bytového družstva v Peci. Cílem mého vstupu do družstva bylo získat k pronájmu malý družstevní byt, který bude moje rodina užívat podle možností. Nikdy jsem se nezavázal k tomu, že budu v Peci trvale bydlet (máme tři děti a byt je pouze velikosti 2+kk, to by byl nesmysl) a nikdo to po mně ani nežádal. Nikdo nikdy nevyžadoval, aby tento byt byl mým prvním či abych byl sociálně slabý. Nezískal jsem ani já ani družstvo žádnou dotaci. Dotaci získalo město Pec pod Sněžkou, za tuto dotaci si pořídilo vlastnický podíl na bytových domech a tento podíl městu stále patří.

V roce 2002 byly byty postaveny, a podobně jako dalších cca 55 nájemníků jsem i já uzavřel s družstvem nájemní smlouvu. Od té doby jsme nájemníky družstevního bytu. Byt velikosti 2+kk o ploše necelých 60m2 rozhodně není levný. Divím se, jak může kdokoli tvrdit, že se jedná o byt pro chudé a že jsem si k něčemu „pomohl“. Sám mám obavy, zda budu schopen po celých patnáct let tak vysokou částku splácet.

K členství ve Správní radě VZP ČR: Jsem členem Správní rady VZP ČR od roku 2000 a moje volební období končí v květnu tohoto roku. Správní rada má 30 členů, dozorčí rada 9 členů, na každém okrese působí také správní a dozorčí rada okresní pojišťovny. Pro několik set členů těchto orgánů platí stejná pravidla, a to pokud se nemýlím stejná od roku 1993. Člen Správní rady pobírá odměnu 1 200 Kč hrubého (900 čistého) za měsíc, další odměny se stanoví podle práce, kterou člen orgánu odpracuje. Jsem předsedou komise pro informatiku a členem dalších komisí, jejich jednání se podle svých možností účastním. V orgánech pojišťovny zasedá několik poslanců, řada náměstků ministrů, desítky starostů a jejich zástupců a stovky dalších lidí. Jsem přesvědčen, že není žádný důvod, aby právě pro mne platila jiná pravidla než pro ty ostatní.

Chci ujistit každého, kdo by o tom pochyboval, že nejsem členem Správní rady VZP pro oněch několik set korun. Ve zdravotním pojištění pracuji od roku 1994, byl jsem ředitelem odboru zdravotního pojištění na ministerstvu zdravotnictví, jako náměstek ministra zdravotnictví jsem byl za oblast zdravotního pojištění odpovědný, jsem v oblasti zdravotního pojištění odborníkem a svou prací ve Správní radě jsem prospěšný pojištěncům, které v radě zastupuji.

KP: Jak byste odpověděl těm lidem, kteří tvrdí, že obě události jsou nemorální?

MC: Především bych ocenil, že mi svůj názor řekli. Potom bych je přesvědčil o tom, že se mýlí. Je přece v zájmu všech, aby pojištěnce ve správní radě zastupovali odborníci. Je přece v zájmu občanů, aby poslanci Parlamentu nerozhodovali o zákonech odtrženi od praxe, ale by se účastnili běžného občanského života. Práce ve správní radě je vynikající přípravou pro rozhodování o zákonech z oblasti zdravotního pojištění.

Odmítám přistoupit na to, že člověk nesmí vstoupit do stavebního družstva a užívat na základě nájemní smlouvy družstevní byt tak jako další stovky a tisíce rodin jen proto, že je náhodou právě poslancem. Tvrdím rozhodně, že jsem nic špatného neudělal, žádná pravidla neporušil, a jsem připraven to každému vysvětlit.

Nechci, aby se náš rozhovor soustředil a skončil na těchto (z mého pohledu nevýznamných) mediálních útocích na mou osobu. Chci ještě jednou zdůraznit, že jsem sice opustil židli zastupitele v Kolíně, ale že v Kolíně, Středočeském kraji a České republice zůstávám a pracuji. Rád se setkám s každým, kdo o takové setkání má zájem, a seznámím se s jeho názory na věc. Spolu s dalšími kolegy zastupujeme zájmy těch, kdo nás volili do sněmovny, a budeme zastupovat zájmy těch, kdo nám dají důvěru v červnových volbách do Evropského Parlamentu. Jsem si jist, že v této době prohlubujícího se zadlužování, rostoucích cen, rostoucích daní, komplikujících se pravidel pro podnikání, bující byrokracie a rostoucí nezaměstnanosti přijdou nejen naši voliči k volbám a vystaví v nich červenou kartu Vladimíru Špidlovi a jeho vládě.