Poznámky k návrhu novely zákonů o zdravotním pojištění

Dne 10. února 2003 rozeslalo Ministerstvo zdravotnictví do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění zákony č. 551/1991 Sb. o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a č. 280/1992 Sb. o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a č. 592/1991 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.
V návrhu zákona je obsaženo mnoho z toho, co jsem kritizoval před časem ve svém článku "Co chystá ministerstvo zdravotnictví v roce 2003?"

Přesto, že poslanci nejsou účastníky připomínkového řízení, pokládám za vhodné alespoň stručně poznamenat k návrhu zákona následující.

Obecně je chybou, že návrh zákona zcela rezignuje na dva hlavní úkoly legislativy v oblasti pojišťoven a pojistného.

Těmito úkoly jsou

1. sjednocení legislativy pro všechny pojišťovny, které provádějí veřejné zdravotní pojištění tak, aby měly rovné podmínky
2. sjednocení základů a pravidel pro stanovení pojistného na veřejné zdravotní pojištění s pojistným na sociální pojištění

Rezignace na jakýkoli pokrok v této oblasti je nenapravitelnou chybou, která znovu oddaluje skutečné řešení problémů a brzdí rozvoj systému veřejného zdravotního pojištění.

Redukce rezervního fondu

Navrhovaný zákon podle očekávání redukuje rezervní fondy zdravotních pojišťoven. Pokud se seznámíme s tím, za jakým účelem je rezervní fond vytvořen, není jeho omezení na polovinu ničím jiným než nezodpovědným "projedením" všech dostupných zdrojů. U vlády, která vede zemi do života na dluh to není žádným překvapením, já s tím samozřejmě nesouhlasím.

Do stejné kategorie patří zablokování zajišťovacího fondu zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. V tomto případě se navíc stát chce zcela zbavit své role a otázku vypořádání pohledávek za zrušenou zdravotní pojišťovnou nechává dopadnout zcela na občany.

Fond prevence

Zásah do samosprávnosti pojišťovny v rozhodování o využití fondu prevence také nepřekvapuje. Vláda chce mluvit do všeho, do života každého z nás. Technicky je však novela připravena velmi chabě.

Zákaz hradit preventivní programy, jejichž cílem je získávání nových pojištěnců je snad pouze vtip. Již sám text přece potvrzuje, že cílem každého preventivního programu je prevence, tedy předcházení vzniku a zhoršování nemocí. Že se snad takový přístup pojišťovny líbí pojištěncům a ti si ji zvolí?

Následující vyjmenované programy nejsou ničím jiným než výčtem stávajících preventivních programů. Právníci i praxe mne učí, že cokoli následuje v zákoně za slovem "například" nebo "zejména", je v zákoně zbytečné. Pokud má mít v zákoně výčet smysl, musí to být výčet úplný. Další spor je odborný - co má například ministerstvo proti programu na včasný záchyt rakoviny plic?

Přerozdělení

Návrh obsahuje změnu přerozdělování. Ponechává se stávající mechanismus, pouze se namísto přerozdělování šedesáti procent navrhuje přerozdělovat 80% vybraného pojistného.

Již letmý pohled na princip a čísla ukazuje chybnost tohoto návrhu. Pokud pomineme, že přerozdělování samo o sobě je demotivující a brzdí rozvoj systému, zjišťujeme, že použitím navrženého mechanismu se pro pojišťovnu stanou výdělečně činní pojištěnci nezajímavými, a nastane "honba" za pojištěnci, za které hradí pojistné stát, zvláště potom za těmi, kteří jsou starší než šedesát let. Zbylé výdělečně činné pojištěnce se nadále rozhodně nevyplatí obtěžovat kontrolou výběru pojistného.

Ovládnutí orgánů pojišťoven

Podstatným zločinem, obsaženým v návrhu zákona, je nestydatý pokus o ovládnutí orgánů zdravotních pojišťoven, tedy správních a dozorčích rad, vládními úředníky. Právo veta, protože ničím jiným než tím vyžadovaný souhlas všech přítomných zástupců státu ve všech podstatných rozhodováních není, zakládá nepřijatelnou nerovnost mezi členy orgánu. Z návrhu jasně vyplývá, že vláda si cení svých úředníků a sama sebe podstatně více než zaměstnavatelů nebo občanů.
Více na místě by bylo uvažování o tom, že by se zastoupení jednotlivých skupin plátců pojistného v orgánech zdravotních pojišťoven mělo řídit podílem těchto skupin na skutečně placeném pojistném. Bez podrobných analýz se dnes dá říci, že stát platí zhruba jednu čtvrtinu pojistného, měl by tedy mít v orgánech pojišťovny zastoupení jednou čtvrtinou, nikoli právo veta.

To by platilo, pokud bychom rozvíjeli systém skutečně veřejného, na státu nezávislého zdravotního pojištění. Špidlova vláda však nic takového rozvíjet nemíní a dokazuje to na každém kroku. Špidlova vláda hodlá omezovat svobody občanů a nahrazovat ji mocí úřední, tedy mocí svou, a to proto, že úředník a ministr ví vždy lépe, co občanovi prospívá, než chudák občan sám.

Reagujte:

Prosím, vyplňte takto * označená pole. Děkuji

Rozsáhlejší texty zasílejte prosím na e-mail cabrnoch@psp.cz