K pozměňovacímu návrhu VSPZ

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví PSP ČR na své osmé schůzi dne 18. listopadu 2003 hlasoval o pozměňovacích návrzích ke sněmovnímu tisku 126, kterým je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 79/1997 Sb. o léku.
Výbor hlasoval celkem o třiceti navržených pozměňovacích návrzích, z toho jich devatenáct podpořil a jedenáct nepodpořil.

Jedním z pozměňovacích návrhů, které výbor navrhuje svým usnesením ke schválení Poslanecké sněmovně, je návrh na změnu § 42b odstavec 1 písmeno c). Tato změna má za cíl umožnit (nikoli nařídit) distributorům dodávat léčivé přípravky nejen lékárnám, ale také zdravotnickým zařízením.

Proti této změně zákona velmi ostře protestuje a vystupuje Česká lékárnická komora a Grémium majitelů lékáren ČR. Jako zpravodaj tohoto vládního návrhu zákona ve výboru i v plénu Poslanecké sněmovny pokládám za potřebné reagovat na aktivity ČLK a GML.

Obou výše uvedených organizací, tedy České lékárnické komory a Grémia majitelů lékáren, si vážím a s jejich představiteli pravidelně a dobře spolupracuji. Také o vládním návrhu zákona jsem s představiteli obou organizací jednal, s prezidentem ČLK jsem se osobně setkal v této souvislosti nejméně dvakrát. Dobře vím, že se s ČLK a GML v mnoha věcech shoduji a v jiných neshoduji. Pokládám to za přirozené.

Od obou organizací jsem obdržel podněty k předložení pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona, těmito podněty jsem se vážně zabýval a některé z nich jsem skutečně předložil. Z informací, které mám, usuzuji, že jsem s představiteli lékárníků komunikoval lépe než ministerstvo zdravotnictví.

Na jednání výboru jsem předkládal celkem šest pozměňovacích návrhů, z toho tři na základě podnětu České lékárnické komory. Poslanci ODS ve výboru podpořili spolu se mnou všechny tyto tři navržené pozměňovací návrhy.

Respektuji a vážím si úsilí, s jakým Grémium majitelů lékáren velmi účinně hájí obchodní zájmy svých členů. Beru jako fakt, že se především na ochranu obchodních zájmů svých členů soustředí také Česká lékárenská komora, i když bych si přál od této organizace s povinným členstvím ze zákona jiný úhel pohledu.

Souhlasím s tím, že pozměňovací návrh Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví může znamenat pro majitele a provozovatele lékáren významné obchodní omezení, nemalá část prostředků veřejného zdravotního pojištění by mohla být využita k úhradě jiné zdravotní péče. Respektuji, že obě organizace využívají svého vlivu na poslance k tomu, aby přijetí změny zabránily.

Ke zmíněnému pozměňovacímu návrhu chci uvést:

1. nejedná se o myšlenku novou, stejný návrh byl ve sněmovně již hlasován před několika lety
2. nejedná se o povinnost, ale pouze o možnost; je pouze na zdravotnických zařízeních, aby se rozhodla, zda budou nadále léčivé přípravky odebírat z lékáren nebo od distributorů - jedná se tedy o liberalizaci prostředí
3. nemohu přijmout argumenty o tom, že by snad lékárníci byli méně chybující nebo více odolní proti korupci, než je tomu u ostatních poskytovatelů zdravotní péče
4. nemohu přijmout argumenty o tom, že zdravotnické zařízení bude zacházet jinak s léčivými přípravky získanými v lékárně a jinak s léčivými přípravky získanými od distributora
5. nemohu přijmout argumentaci o tom, že zdravotnické zařízení není technicky, věcně a personálně vybaveno k zacházení s léky - zdravotnické zařízení s léky prostě zachází, používá je při poskytování zdravotní péče, a není podstatné, zda mu je dodala lékárna nebo někdo jiný
6. argument GML o tom, že zdravotnická zařízení, která provozují vlastní lékárnu, jsou ekonomicky závislá na marži z této lékárny vnímám jako varovný - znamená, že prostředky veřejného zdravotního pojištění mizí na pokrytí zbytných marží a neslouží na úhradu zdravotní péče, kde následně chybí
7. není pravda, že by vadilo, když zdravotnické zařízení nebude schopno od distributora zajistit celkový sortiment léčiv; zdravotnické zařízení odebere od distributora ty léčivé přípravky, u kterých se mu to vyplatí, a ostatní sortiment bude i dále jako doposud získávat z lékárny
8. nemohu posoudit případné zvýšení nákladů SÚKL, protože nepředpokládám, že by SÚKL zdravotnická zařízení kontroloval jinak než doposud
9. důrazně odmítám nepravdivý argument, který používá ČLK - navrhovaná změna by neumožnila, aby léčivé přípravky do zdravotnických zařízení dodávali výrobci
10. důrazně odmítám nepravdivé tvrzení, podle kterého je plánováno zavedení vydávání léčivých přípravků lékaři; takový princip nikdo nenavrhuje, nikdo o něm nemluví, já osobně jej pokládám za nepřijatelný a prohlašuji, že se budu vždy stavět proti němu; toto tvrzení je vědomě účelově používáno k zastrašování, představuje navíc lékaře jako potencionální podvodníky a lékárníky jako nezávislé poctivce.

Předložený chápu jako liberalizační opatření, které umožní zdravotnickým zařízením zvolit si takový způsob zásobování léčivými přípravky, který je pro ně vyhovující. Současně je návrh opatřením, které může přinést významné úspory prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Návrh poté, co byl přijat Výborem pro sociální politiku a zdravotnictví, vyvolal nebývalé odmítavé reakce ze strany lékárníků. Během těchto diskusí padla řada argumentů a ukázalo se, že téma, které pozměňovací návrh otevřel, vyžaduje další důkladnou odbornou i politickou diskusi s cílem objasnit argumenty pro i proti včetně dopadů na výdaje veřejného zdravotního pojištění. Je třeba přiznat, že návrh nenalezl podporu ani České lékařské komory, ani zdravotních pojišťoven, ani dalších subjektů. Za nejzávažnější pokládám fakt, že návrh, který by bezpochyby přinesl výrazné úspory prostředků veřejného zdravotního pojištění, nenalezl podporu vlády ani ministerstva zdravotnictví.

Na základě proběhlých jednání jsem se rozhodl, že při třetím čtení požádám poslance, aby tento pozměňovací návrh nepodpořili. Jsem toho názoru, že navrhovaná změna nemá být přijímána proti tak výraznému odporu odborné veřejnosti a bez podpory vlády.

Žádám v těchto souvislostech ministryni zdravotnictví a vládu, aby navrhla a prosadila takovou změnu, která povede k úspoře prostředků veřejného zdravotního pojištění, dnes zcela zbytečně vydávaných za vysoké marže léků, používaných ve zdravotnických zařízeních.