MUDr. Milan Cabrnoch, 10. ledna 2003 |
Názor |
|
Včera, 9. ledna 2003, otevřela ministryně zdravotnictví diskusi
o zajištění lékařské péče o děti v České republice. Diskuse se
vztahuje k vládnímu návrhu zákona o způsobilosti k výkonu lékařských
povolání, který je projednáván ve sněmovně.
Plánem ministryně Součkové a celé vlády premiéra Špidly je zmařit
stávající systém lékařské péče o děti, který České republice
přináší výborné výsledky a který nám závidí mnoho zemí včetně
členských zemí Evropské unie.
Jak je to dnes
Lékařská péče o děti je postavena na dvou základních jednoduchých
myšlenkách:
1) o děti se stará lékař, který je na péči o děti odborně připraven,
vzdělán
2) lékařská péče o děti je nedílnou součástí primární péče
Jak se v praxi tato dvě pravidla promítají do organizace péče?
Primární péče – praktický lékař pro děti a dorost
V primární péči, tedy péči prvního kontaktu, se u nás o děti
starají praktičtí lékaři pro děti a dorost, jsme zvyklí jim
ještě postaru říkat obvodní dětští lékaři. Tito lékaři z velké
části vystudovali dnes již bohužel zrušenou fakultu dětského
lékařství, absolvovali postgraduální studium a mají jednu nebo
více atestací z dětského lékařství. Dále mají několik let praxe
práce s dětmi v terénní praxi.
Praktičtí lékaři pro děti a dorost se věnují prevenci i diagnostice
a léčbě. Pečují jak o děti zdravé, tak o děti nemocné. Díky jejich
práci máme u nás mimořádně propracovaný a fungující systém preventivní
péče. Do toho patří například devět prohlídek zdravého dítěte
během jeho prvního roku věku, dále dalších deset preventivních
prohlídek do devatenácti let věku. Pokud je dítě zcela zdravé,
setká se pouze s praktickým lékařem pro děti a dorost a se stomatologem.
Do preventivní péče patří také očkování. Míra proočkovanosti
je u nás jedna z nejvyšších na světě a předstihuje řadu velmi
vyspělých zemí.
Díky práci praktických lékařů pro děti a dorost nejen že máme
vynikající systém, ale ten systém také vynikajícím způsobem pracuje
– děti na preventivní i na očkování prohlídky chodí, lékaři znají
své pacienty i jejich rodinné a sociální prostředí. Dobrá práce
se projevuje v řadě statistických ukazatelů, kterými se plným
právem chlubíme po celém světě.
Lůžková péče – klinický pediatr a neonatolog
V lůžkové péči pečují o děti pediatři. Jsou to lékaři kvalifikovaní
plně v oboru dětské lékařství, obvykle se dvěma atestacemi, a
s velkými zkušenostmi z nemocniční péče. Klinická péče o děti
se dnes již prakticky rozděluje na dva obory. Je to péče o novorozence,
neonatologie, a péče o děti – pediatrie.
Neonatologové pečují o novorozence, obvykle na novorozeneckých
odděleních při porodnicích. Starají se jak o novorozence zdravé,
kteří po několika dnech odchází s maminkami z porodnice domů,
tak o novorozence nemocné. Zvláštní, mimořádně závažnou kapitolou
medicíny je péče o předčasně narozené, nedonošené děti. Tato
péče se v posledních letech mimořádně rychle technologicky rozvíjí
a v jejích možnostech jsou věci před několika lety ještě netušené.
Kliničtí pediatři pečují o vážně nemocné děti na lůžkových odděleních
nemocnic. Jedná se o děti, které již není možné léčit ambulantně,
tedy doma. Stále větší objem klinické péče o děti se soustředí
do oblasti intenzivní péče, dá se také říci, že stáje více dětí,
které intenzivní péči nepotřebují, se dnes namísto nemocnice
léčí doma. Nezanedbatelnou kapitolou lůžkové pediatrie je oblast
sociálních hospitalizací, kdy rodina selhává v péči o dítě a
jeho hospitalizace je nouzovým řešením tohoto problému.
Specializovaná péče o děti
Také v oblasti úzce specializované péče platí zásada, že dítě
rozhodně není pouze „malý dospělý“. Proto o děti nemocné s ledvinami
nepečuje urolog, ale dětský urolog, o děti s nemocemi kůže nepečuje
kožní lékař, ale dětský kožní lékař a podobně.
Odborníci v těchto „dětských specializovaných oborech“ pochází
jak z původních pediatrů, tak z původních „specialistů pro dospělé“.
Pracují jako ambulantní specialisté jak v nemocnicích tak mimo
ně a poskytují konsiliární služby jak praktickým lékařům pro
děti a dorost, tak klinickým pediatrům. Ve velkých nemocnicích
se potom centralizuje i specializovaná lůžková péče o děti, a
nejdeme zde například oddělení dětské neurologie, kliniku dětské
chirurgie a podobně.
Co navrhuje Špidlova vláda
V naší legislativě chybí nejen zákon o způsobilosti k výkonu
zdravotnických povolání, ale i zákon o zdravotní péči, o zdravotnickém
zařízení a nový zákon o zdravotním pojištění.
Vláda předložila Parlamentu návrh zákona o způsobilosti k výkonu
lékařských povolání. Návrh byl zpracován lajdácky a nebyl podroben
veřejné diskusi. Obsahuje mnoho chyb a jeho případně zavedení
do praxe způsobí řadu nepříjemností.
Podle toho, co vláda Parlamentu předložila, budeme mít pouze
jediný obor, a to dětské lékařství. Vládní návrh nerespektuje
existenci více jak dvou tisíc praktických lékařů pro děti a dorost.
Pokud bychom připustili, aby se z praktických lékařů pro děti
a dorost stali specialisté, dětští lékaři, podstatně by se zhoršila
zdravotní péče o děti, a to zejména ty nejmenší. Rozpadl by se
systém prevence, zhoršila by se míra proočkovanosti. Stávající
praktičtí lékaři pro dospělé nejsou připraveni a ani nechtějí
převzít péči o kojence a děti.
Jak to má být
Obecně je dobré, když legislativa respektuje praxi, pokud je
tato praxe dobrá. Praxe v poskytování zdravotní péče dětem je
u nás velmi dobrá.
Proto je potřeba v zákoně o poskytování zdravotní péče jasně
zakotvit výše uvedená pravidla, tedy že o děti a dorost až do
ukončení přípravy na zaměstnání pečuje odborník k tomu patřičně
připravený a že péče o děti a dorost je nedílnou součástí, ba
základem primární péče. Potom se v zákoně musí objevit praktický
lékař pro děti a dorost, jeho povinnosti a kompetence. Stejně
se tam musí objevit pravidla specializované ambulantní péče o
děti a pravidla lůžkové péče jak v neonatologii, tak v pediatrii.
V zákoně o zdravotnickém zařízení se musí objevit zařízení praktického
lékaře pro děti a dorost, ambulantní specializované zařízení
pro péči o děti v úzce specializovaných oborech, novorozenecké
a dětské oddělení v nemocnici i dětská úzce specializovaná pracoviště
v centrech.
V pravidlech úhrady péče z veřejného zdravotního pojištění je
potřeba zakotvit prevenci, primární péči, ambulantní i lůžkovou
péči včetně intenzivní a resuscitační péče tak, aby pravidla
vždy motivovala k účelné, kvalitní péči i hospodárnému využívání
prostředků.
Zákony musí umožňovat rodičům, aby mohli rozhodovat o svých
dětech, aby měli všechny dostupné informace o zdraví a nemoci
svých dětí a aby měli právo zajistit svým dětem nejlepší možnou
zdravotní péči.
V oblasti vzdělávání je třeba jasně stanovit pravidle pro kvalitní
vzdělávání lékařů tak, aby se z nich mohli stát odborníci, připravení
k poskytování té nejkvalitnější lékařské péče dětem. Základ vzdělávání
musí být položen již ve studiu na lékařské fakultě, kde je potřeba
věnovat srovnatelný prostor všem třem oborům v rámci dětského
lékařství. Důraz na pediatrii v rámci studia musí být srovnatelný
s důrazem, který je kladen na vnitřní lékařství, pediatrie nemůže
být studentům prezentována jako okrajový obor.
Je třeba respektovat realitu a zákonem definovat tři obory v
dětském lékařství, a to praktického lékaře pro děti a dorost,
klinického pediatra a neonatologa. Je zřejmé, že náplň přípravy
ve všech třech oborech bude do značné míry společná, ale pokrok
v medicíně jednoznačně předurčuje nutnou užší specializaci i
v rámci dětského lékařství.
Zákon musí definovat jasná pravidla pro přechod mezi jednotlivými
obory v rámci dětského lékařství. V dalších, specializovaných
oborech, je třeba v zákoně definovat jejich „dětské“ směry tak,
aby veškerá, i úzce specializovaná péče byla dětem vždy poskytována
odborníkem, který je kvalifikován pro poskytování péče dětem.
Nemáme žádné právo mařit to, co dobře funguje, co slouží zdraví
dětí i jejich rodičů. Systém zdravotní péče o děti je u nás vynikající,
a proto musí jak vláda tak Parlament zachovat jeho organizaci
a promítnout ji do legislativy, a ne se pokoušet konstruovat
něco nového jen proto, aby to bylo nové.
|