Stanovisko SPL ČR k návrhu zákona

U pacientů se jedná o údaje dostačující k naprosto přesné identifikaci (tedy rodné číslo, číslo pojištěnce, datum narození, jméno a příjmení, adresa trvalého pobytu) a zcela vyčerpávající údaje o zdravotním stavu (anamnéza, diagnóza, průběh a léčba nemoci, dispenzarizace a aktuální stav) a dále údaje o výkonu povolání a zaměstnání. Zdravotnická zařízení mají povinnost tyto údaje NZIS (zpracovatel) oznamovat.

Návrh zakotvuje několik registrů, ve kterých, vycházíme-li z jejich definice, by během relativně krátké doby několika let, byla vedena většina obyvatel České republiky.

Pokud by byl návrh přijat, dojde k situaci, kdy údaje v registru budou zahrnovat, údaje zcela přesně identifikující pacienta včetně přesného popisu jeho zdravotního stavu, a dále identifikace lékařů, kteří tohoto pacienta ošetřovali.

Jedná se o pacienty :

• kteří byli hospitalizováni
• kteří mají onkologické onemocnění
• kteří porodili dítě
• kteří se narodili
• kteří mají vrozené vady
• kteří podstoupili potrat
• kteří se podrobili zákroku cévní chirurgie či kardiochirurgie či kardiovaskulární intervenci
• kterým byla poskytnuta kloubní náhrada
• kteří trpí nemocí z povolání
• kteří užívají lékařsky indikované substituční látky

Údaje mají být vedeny v neanonymizované podobě až několik desítek let.

V první řadě není zřejmé, proč vůbec mají být vedeny údaje takovéhoto rozsahu v neanonymizované podobě. Pokud účelem je zpracovávání určitých statistických studií, musí k tomuto dostačovat údaje anonymizované. Pokud je argumentováno poskytování zdravotní péče konkrétnímu pacientovi, jde o argumentaci ryze účelovou, neboť toto je řešeno v rámci jeho individuální zdravotní dokumentace, přičemž údaje v ní obsazené jsou poskytovány v rámci návaznosti zdravotní péče mezi jednotlivými ošetřujícími lékaři.

Naším názorem je, že je zcela nepřípustné, a do značné míry narušující důvěru pacienta v jeho ošetřujícího lékaře a tím v poskytování zdravotní péče jako takové, aby tento lékař sděloval osobní a citlivé údaje o zdravotním stavu v takovémto rozsahu do centrálního registru.

Z právního hlediska se pak domníváme, že navržená právní úprava je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 3, 5 a 8 (209/1992 Sb.), konkrétně článkem 8, který uvádí, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence a dále pak, že státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případu, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

V obdobných případech již Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku konstatoval, že podmínkou porušení lékařského tajemství bez souhlasu pacienta je "naléhavý veřejný zájem", přičemž tento pojem je vykládán jako hrozící ohrození dalších osob. Tedy např. zabránění šíření infekční choroby apod.

Domníváme se, že registry uváděné v návrhu zákona, nemají za úkol zabránit reálně hrozícímu ohrožení dalších osob, ani zlepšení zdravotního stavu daného pacienta (toto již uspokojivě řeší jiné právní předpisy - např. zákon č. 258/2000 Sb.).

Celý návrh je spíše veden snahou o legalizaci současného, právně přinejmenším pochybného stavu (ovšem návrh rozsah údajů a případů ve kterých mají být vedeny také rozšiřuje), přičemž důvod proč vůbec má stát údaje o zdravotním stavu svých občanů shromažďovat není z návrhu zřejmý. Tedy pokud se nespokojíme s ustanovením §67d, odst. 2, návrhu, který uvádí, že účelem registru je evidence a sledování pacientů s vybranými společenskými nemocemi.

Dle našich informací, neexistuje obdobná právní úprava v žádné z civilizovaných evropských zemích. Vnitrostátní právo pouze pro případy vyjmenovaných infekčních chorob upravuje povinnost ohlášení, aby bylo minimalizováno ohrožení dalších osob. Pokud existují další registry jsou tyto vedeny pouze jako anonymní (pro účely statistiky), nebo je vložení konkrétních údajů podmíněno souhlasem pacienta.

Celý návrh tedy považujeme za zcela zcestný a porušující zcela bezprecedentním způsobem právo jednotlivce na soukromí.

MUDr.Jana Uhrová
Mgr.Jakub Uher