Abych si udělal v záležitosti pojmu „právní stát“ jasno, podle
zásady „ad fontes“ jsem otevřel útlou knížku nositele Nobelovy
ceny Fridericha Augusta von Hayeka „Cesta k nevolnictví“, kde
jsem se (na str. 38 - 45 vydání z r. 1991) dočetl, že:
Nic neodlišuje jasněji poměry ve svobodné
zemi od poměrů v zemi, kde panuje zvůle, jako fakt,
že v prvé z jmenovaných jsou zachovávány velkolepé
principy označované souhrnně jako „vláda zákona“. Tímto
termínem se označuje takový systém, ve kterém...je
vláda ve všech svých činech vázána pravidly ustanovenými
a vyhlášenými předem - pravidly, která umožňují předvídat
s dostatečnou jistotou, jakým způsobem použije vláda
svých donucovacích prostředků v daném konkrétním případě,
což umožňuje jednotlivci plánovat své záležitosti....
V určitém rozsahu omezuje osobní svobodu každý zákon,
neboť má vliv na výběr způsobů a prostředků, které
mohou lidé použít při sledování svých cílů, avšak při
vládě zákona je moci znemožněno překazit úsilí jednotivce
činem ad hoc. V rámci známých pravidel hry může jednotlivec
svobodně sledovat své osobní cíle a přání s jistotou,
že vládní moc nebude použita se záměrem zmařit výsledky
jeho úsilí....
Předpisy by měly být vytvářeny pro období natolik dlouhé, aby bylo nemožné předem
vědět, zda budou některým lidem pomáhat více než druhým. Je možno je dokonce
považovat za výrobní prostředek svého druhu, pomáhající lidem předvídat chování
těch, se kterými musejí spolupracovat, a nikoliv jako výraz snah uspokojit nějaké
pratikulární potřeby... Předpisy...může stát určit pro úpravu hospodářské činnosti...a...v
rozporu s liberálními principy nejsou, jestliže jsou zavedeny nastálo a nejsou
zaměřeny k zvýhodnění nebo naopak poškození nějaké vybrané skupiny lidí....
Jestliže mají jedinci mít možnost účinně využít
při vlastním plánování svých znalostí, musí být
schopni předvídat ze strany státu ty akce, které
mohou mít
na jejich plány vliv.... Důležité je, zda jednotlivec může státní zásahy
předvídat a zda této zkušenosti může použít při
sestavování svých vlastních plánů. Potom
totiž stát nemůže ovlivňovat účely, ke kterým bude jeho ústrojí použito
a jednotlivec přesně ví, v jaké míře mu bude
poskytnuta ochrana před zásahy ze strany jiných
lidí a zda má stát možnost úsilí jednotlivce zmařit. |
|
Uvedenými citacemi ovšem popis pojmu „právní stát“ nekončí.
Pan profesor Hayek dále píše:
Rovnost před zákonem, která je opakem
samovlády, je zaručena vládou zákona ve smyslu formálního
práva a nepřítomností zákonem stanovených privilegií
udělovaných vyčleněným skupinám lidí.... Myšlenka,
že neexistuje žádná hranice pro růst moci zákonodárce,
je...podporována přesvědčením, že pokud všechny úkony
státní moci jsou řádně autorizovány legislativou, vláda
zákona je zachována.... Skutečnost, že je někomu dáno
plné právo jednat způsobem, jakým jedná, nikterak neodpovídá
na otázku, zda mu zákon dává právo jednat libovolně,
nebo zda zákon jeho konání jednoznačně vymezuje....
Jestliže zákon praví, že ten a ten úřad či orgán může
dělat vše, co se mu zamane, potom vše, co onen úřad
dělá, je legální - avšak jeho činy nejsou rozhodně
podřízeny vládě zákona. Poskytnutím neomezených pravomocí
vládě je možno legalizovat i nejsvévolnější libovládu.
Tímto způsobem může demokracie vytvořit nejabsolutnější
myslitelný despotismus.... Vláda zákona tudíž neznamená,
že vše je řízeno zákonem, naopak, znamená, že donucovací
státní moc může být použita jen v případech definovaných
předem zákonem, a to takovým způsobem, že je možno
předvídat, jak bude použita. |
|
|