Friderich A. von Hayek: Stát demokratický vs. právní

Nic neodlišuje jasněji poměry ve svobodné zemi od poměrů v zemi, kde panuje zvůle, jako fakt, že v prvé z jmenovaných jsou zachovávány velkolepé principy označované souhrnně jako „vláda zákona“. Tímto termínem se označuje takový systém, ve kterém...je vláda ve všech svých činech vázána pravidly ustanovenými a vyhlášenými předem - pravidly, která umožňují předvídat s dostatečnou jistotou, jakým způsobem použije vláda svých donucovacích prostředků v daném konkrétním případě, což umožňuje jednotlivci plánovat své záležitosti.... V určitém rozsahu omezuje osobní svobodu každý zákon, neboť má vliv na výběr způsobů a prostředků, které mohou lidé použít při sledování svých cílů, avšak při vládě zákona je moci znemožněno překazit úsilí jednotivce činem ad hoc. V rámci známých pravidel hry může jednotlivec svobodně sledovat své osobní cíle a přání s jistotou, že vládní moc nebude použita se záměrem zmařit výsledky jeho úsilí....

Předpisy by měly být vytvářeny pro období natolik dlouhé, aby bylo nemožné předem vědět, zda budou některým lidem pomáhat více než druhým. Je možno je dokonce považovat za výrobní prostředek svého druhu, pomáhající lidem předvídat chování těch, se kterými musejí spolupracovat, a nikoliv jako výraz snah uspokojit nějaké pratikulární potřeby... Předpisy...může stát určit pro úpravu hospodářské činnosti...a...v rozporu s liberálními principy nejsou, jestliže jsou zavedeny nastálo a nejsou zaměřeny k zvýhodnění nebo naopak poškození nějaké vybrané skupiny lidí....

Jestliže mají jedinci mít možnost účinně využít při vlastním plánování svých znalostí, musí být schopni předvídat ze strany státu ty akce, které mohou mít na jejich plány vliv.... Důležité je, zda jednotlivec může státní zásahy předvídat a zda této zkušenosti může použít při sestavování svých vlastních plánů. Potom totiž stát nemůže ovlivňovat účely, ke kterým bude jeho ústrojí použito a jednotlivec přesně ví, v jaké míře mu bude poskytnuta ochrana před zásahy ze strany jiných lidí a zda má stát možnost úsilí jednotlivce zmařit.

Rovnost před zákonem, která je opakem samovlády, je zaručena vládou zákona ve smyslu formálního práva a nepřítomností zákonem stanovených privilegií udělovaných vyčleněným skupinám lidí.... Myšlenka, že neexistuje žádná hranice pro růst moci zákonodárce, je...podporována přesvědčením, že pokud všechny úkony státní moci jsou řádně autorizovány legislativou, vláda zákona je zachována.... Skutečnost, že je někomu dáno plné právo jednat způsobem, jakým jedná, nikterak neodpovídá na otázku, zda mu zákon dává právo jednat libovolně, nebo zda zákon jeho konání jednoznačně vymezuje.... Jestliže zákon praví, že ten a ten úřad či orgán může dělat vše, co se mu zamane, potom vše, co onen úřad dělá, je legální - avšak jeho činy nejsou rozhodně podřízeny vládě zákona. Poskytnutím neomezených pravomocí vládě je možno legalizovat i nejsvévolnější libovládu. Tímto způsobem může demokracie vytvořit nejabsolutnější myslitelný despotismus.... Vláda zákona tudíž neznamená, že vše je řízeno zákonem, naopak, znamená, že donucovací státní moc může být použita jen v případech definovaných předem zákonem, a to takovým způsobem, že je možno předvídat, jak bude použita.