Programové prohlášení vlády

Vážené poslankyně a poslanci, členové vlády,

naším dnešním úkolem je diskutovat k programovému prohlášení vlády České republiky. Není jistě třeba připomínat, že naším úkolem není toto programové prohlášení schválit, ale vyslovit či nevyslovit důvěru vládě, která toto programové prohlášení připravila, přijala a předložila sněmovně.

Není žádným tajemstvím, že vyslovení či nevyslovení důvěry vládě není otázkou přesvědčení poslanců o správnosti programu vlády. Získání důvěry je záležitostí pouze a jedině prezence poslanců a nikdo o tom nepochybujeme. Vláda, její složení a její program nejsou důvodem pro to, aby důvěru vládě vyslovili poslanci jiných politických stran než těch, které jsou v této podivné opoziční vládě zastoupeny. Proto vláda získá důvěru sněmovny pouze tehdy, pokud její poslanci budou v rozhodující chvíli ve sněmovně přítomni v dostatečném počtu.

Vláda hned v úvodu svého programového prohlášení považuje za svou povinnost vytvořit prostor pro širokou a účinnou komunikaci s veřejností. Dokonalým, až úsměvně dokonalým dokladem neupřímnosti tohoto příslibu je fakt, že na internetové stránce vlády jsme ještě v den předložení programového prohlášení vlády sněmovně mohli nalézt pouze konstatování - programové prohlášení není k disposici.

Vláda má mezi svými prioritami zcela nepokrytě vyzdviženo vědomé a úmyslné potlačování odpovědnosti občana sama za sebe, potlačování osobní iniciativy a podnikavosti, potlačování úspěšnosti a motivace. Namísto společnosti úspěšných, iniciativních, odpovědných a podnikavých bude vláda budovat společnost rovnostářskou, bez motivací k úspěchu, bez důvodu k pracovitosti, bez hrdosti na úspěch a bez práva proměnit svůj osobní úspěch ve svůj osobní prospěch.

V kapitole zdravotnictví, kterou jsem přečetl nejpozorněji, můžeme nalézt řadu nejasných a bezobsažných pojmů, které možná dobře vypadají, ale nic neznamenají. Nikdo neví, co je moderní a demokratická a co nemoderní a nedemokratická zdravotní politika. Nikdo neví, co je technická a medicínská efektivita, a co efektivita netechnická či nemedicínská.

V prohlášení se deklaruje dlouhodobá finanční stabilita a vedle ní závazek nezvýšení pojistného a současně nezvýšení vstupů mimo pojištění. Pouze skutečně pozorný čtenář z těchto líbivých formulací odvodí, že na zdravotnictví bude stále méně, že naše zdravotnictví nebude mít prostředky na úhradu rostoucích potřeb objemu péče, které je nezbytné očekávat v souvislosti se stárnutím populace na straně jedné a vývojem nových medicínských technologií.

Zdraví zařazuje vláda mezi medicínské a humánní kategorie. Zcela pomíjí, že zdraví je soukromým statkem každého z nás a péče o ně je povinností a právem každého z nás. Podle vládního programového prohlášení bude zdraví či nemoc občana nikoli jeho, ale společenským problémem, problémem, který bude společnost řešit ve veřejném zájmu, s pomocí veřejných prostředků a pod kontrolou veřejnosti. Malou útěchou zůstává, že o řešení mého zdraví jako veřejného problému budu snad alespoň částečně informován.
Plán, podle kterého bude vláda optimalizovat pohyb pacienta, nahání jistě hrůzu nejen pravicovému politikovi. Pevně věřím, že i přes bezpochyby pilnou snahu pana premiéra a jeho spolupracovníků si většina občanů naší země bude i v dalších letech svůj pohyb optimalizovat sama podle svého osobního rozhodnutí.

Vláda se nevzdává podle očekávání regulací na všech úrovních. Hodlá regulovat ceny i spotřebu, vzájemné regulace provázat a koordinovat. Regulace nahradí tržní prostředí a rozhodování pacientů i poskytovatelů zdravotní péče a v konečném důsledku nepovedou k ničemu jinému, než ke zvýšení cen a omezení kvality a dostupnosti zdravotní péče. Ceny léčiv se stabilizují, ale na vyšší hladině, a regulační opatření znemožní pojišťovnám i výrobcům dosažení cen výhodnějších pro spotřebitele, tedy nižších.

Plné přerozdělování pojistného zapadá do schématu nivelizace a demotivace. Je dalším kamínkem do mozaiky obrazu společnosti, ve které není důležité, jak je její který člen pracovitý, odpovědný či úspěšný. V péči o zdraví, které je jistě jednou z nejvyšších hodnot v životě každého z nás, není v programovém prohlášení vlády žádný prostor pro osobní zodpovědnost, žádný prostor pro ty, kdo jsou pracovití a úspěšní, žádný prostor pro osobní svobodné rozhodnutí. Odpovědní, pracovití a poctiví dostanou stejnou péči jako neodpovědní a nepracovití. Takový přístup může vyhovovat pouze těm druhým.

V celé kapitole věnované zdravotnictví není jediné slovo o primární péči, jediné slovo o soukromých poskytovatelích zdravotní péče, jediné slovo o privatizaci, jediné slovo o rovném prostředí pro konkurenci. V této kapitole však není dokonce ani jediné slovo o kvalitě zdravotní péče ani o vzdělávání zdravotnických pracovníků. Celá kapitola se soustřeďuje a rovnostářství a přerozdělování.

V konečném efektu povede rovnostářství a přerozdělování nejen ve zdravotnictví k solidárnímu sdílení klesající kvality, k přerozdělování bídy. Současně s posilováním vlivu úředníků se bude dále rozšiřovat prostor pro šedou ekonomiku, pro protekci a úplatky.

Vláda s tímto programem mou důvěru nedostane.

Reagujte:

Prosím, vyplňte takto * označená pole. Děkuji

Rozsáhlejší texty zasílejte prosím na e-mail cabrnoch@psp.cz