Svobodná volba svobodného občana

Vážená paní ředitelko,
vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny,
dámy a pánové.

Velice si vážím možnosti vystoupit zde jako první v bloku programů parlamentních politických stran. Mým úkolem je představit programové principy Občanské demokratické strany v resortu zdravotnictví. V minulých deseti letech jsem měl možnost sledovat zdravotnictví jako lékař v nemocnici, jako soukromý lékař, jako úředník ministerstva, náměstek ministra, jako poslanec či jako člen Správní rady. Ze všech těchto pozic sleduji četné diskuse, ale současně také neschopnost prosadit jejich závěry. Dnes jsem pozván jako politik. Toto pozvání beru jako výzvu, jako hozenou rukavici. Jako výzvu k tomu, abych vás získal pro prosazení závěrů diskuse do praxe.

Ač se nám podařilo z významné části privatizovat zdravotnictví, nepodařilo se nám dosud privatizovat zdraví. Všichni stavíme zdraví na jednu z nejvyšších příček žebříčku hodnot. Ne všichni vnímáme vlastní zdraví jako svůj soukromý statek a péči o ně jako svůj úkol. Často se setkávám s vnímáním nemoci konkrétního občana jako problému společnosti. Problému, který musí společnost řešit jako veřejný problém a financovat z veřejných prostředků. Jako zcela iracionální vnímám situaci, kdy se někteří odmítají spoluúčastnit na péči o své vlastní zdraví. Správně je to přece tak, že se sám starám o své zdraví a pouze tehdy, kdy již sám nemohu, spoluúčastní se na této mé péči o mé zdraví další členové společnosti. Nechceme, aby stát za nás řešil naše zdravotní problémy. Nechceme, aby státní lékaři zachraňovali naše životy z rozhodnutí společnosti. O to více si přejeme, aby nám špičkově vzdělaní a dobře placení lékaři poskytovali kvalitní služby na základě naší volby a podle našich potřeb.

Nejaktuálnější výzvou současnosti je podle mého názoru hledání odpovědi na otázku postavení občana - pojištěnce - pacienta - klienta v systému poskytování zdravotní péče.

Pro Občanskou demokratickou stranu není středem zdravotní péče ani stát a jeho úředníci, ani pojišťovna a její metodiky, ani zdravotníci a jejich platy. Tímto středem je konkrétní člověk - občan - pojištěnec - pacient, jeho zdravotní problémy, a jeho blízcí, jeho rodina. On zdravotní péči potřebuje, on zdravotní péči platí a tedy především on a ne stát musí mít jako první možnost o zdravotní péči rozhodovat a nést za tato rozhodnutí odpovědnost. Je to totiž vždy jeho nemoc, nikoli nemoc státu a jeho úředníků. Jsou to totiž vždy jeho peníze, ať jsou vydávány formou pojistného, nebo formou jinou. Jde totiž vždy o jeho zdraví a jeho život, především on doplatí na špatné rozhodnutí. V jeho zájmu je nalézt a dostat kvalitní péči, a proto logicky především on se bude o kvalitu péče zajímat a on ji bude posuzovat.

Dnes mnohdy rozhodují zdravotníci o svém pacientovi a jeho dalším osudu. Sám jsem lékař, nemám žádnou pochybnost o tom, že v drtivé většině rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, s cílem svému pacientovi co nejvíce prospět. Přesto je správné, aby rozhodoval pacient. Je nepochybné, že znalosti lékaře budou vždy nesrovnatelné se znalostmi pacienta. To však není žádnou překážkou k tomu, aby lékař získal důvěru svého pacienta, vysvětlil mu podstatu jeho nemoci, popsal mu možnosti léčby s jejich šancemi a riziky a konečně pomohl mu rozhodnout se pro jednu z nich.

Svoboda občana je realizována jako svoboda volby. Již několik let máme výhodu svobodné volby lékaře a zdravotnického zařízení i svobodné volby zdravotní pojišťovny. Pojďme se nyní zamyslet nad tím, zda a jak tyto svobody užíváme.

Abychom mohli uplatnit svobodnou volbu, musíme pro to mít skutečný důvod. V případě volby zdravotnického zařízení může být důvodem jeho dostupnost - tedy vzdálenost. Stejně důležité je, zda zařízení přijímá pacienty a případně s jakými čekacími dobami. Podstatnou otázkou je kvalita poskytované služby. Obávám se, že posuzování kvality zdravotní péče je ze strany pacienta skutečně v plenkách. Cena rozhoduje, pokud volí ten, kdo platí. Přesněji ten, kdo má zájem na hospodárném využívání prostředků. Obávám se, že takový subjekt u nás chybí. Zdravotní pojišťovnu bychom měli volit podle výše pojistného a podle toho, co je za toto pojistné nabízeno. Stávající právní úprava těmto přirozeným mechanismům volby brání.

Otázka dostupnosti není v prostředí převyšující nabídky zásadní. Pro to, aby se pacient mohl orientovat ve skutečné kvalitě péče, nemá informace. Kvalitu tedy posuzuje podle náhradních kriterií - doba ranního buzení, kvalita stravy či krásné a milé sestřičky. O cenu se nezajímá nikdo. Pacient nic neplatí - ani nesmí, pojišťovna nehradí péči, ale paušál - rozpočet, vycházející z rozpočtu minulého. Rozhodování o volbě zdravotní pojišťovny se díky zákonem stanovenému jednotnému pojistnému i rozsahu hrazené péče přesouvá do oblasti bonusů a dárečků. Ve skutečnosti nejčastěji o volbě pojišťovny rozhoduje lékař, který přesouvá své pacienty k pojišťovně, se kterou lépe vychází.

Především musím mít informace o svém zdraví či nemoci. Pacient musí získat úplné informace o svém zdraví. Tyto informace musí být pacientovi poskytnuty v takové formě, aby mu byly dobře srozumitelné, aby je mohl při svém rozhodování skutečně použít. Pacient má mít možnost podle svého rozhodnutí tyto informace odmítnout. Nemůže být informován proti své vůli. Lékař nemá mít právo informace svévolně zadržovat a odkládat dobu, kdy pacientovi sdělí pravdu. Věřím, že je zbytečné zdůrazňovat potřebu důvěry pacienta v lékaře a potřebu skutečné oboustranné komunikace pacienta a jeho lékaře. Nedávno jsme se s přáteli zamýšleli nad tím, jak moc je zájem o alternativní medicínu projevem selhání klasické medicíny právě v oblasti naslouchání pacientovi.

Aby mohl pacient zvolit zdravotnické zařízení, potřebuje vědět kde se zařízení nachází a jakou péči poskytuje. Překvapivě často je obtížné získat i tyto informace. K porovnávání kvality péče potřebujeme porovnatelná, smysluplná a srozumitelná kriteria. Tato kritéria, která skutečně bolestivě a nepochopitelně chybí, musí vyjít z odborné diskuse. O cenu se zajímáme málo. Měli bychom se zajímat o skutečné náklady, o výši úhrady od pojišťovny i o výši případné přímé úhrady. Faktem zůstává, že k tomu skutečně potřebujeme nějaký důvod.

O volbě pojišťovny by měla rozhodovat výše pojistného a rozsah péče z něho hrazené. Citelně nám chybí legislativní možnost vyměření různé výše pojistného i různého rozsahu kryté péče. Pojištěnec často volí a bude volit pojišťovnu podle toho, zda je jím zvolené zdravotnické zařízení smluvním zařízením dané pojišťovny. Chceme umožnit, aby se toto kriterium změnilo na otázku, zda péče poskytnutá mým lékařem mi bude mou pojišťovnou uhrazena. Další programy, kterými se pojišťovny snaží udržet či získat pojištěnce, hrají podle mne jen malou roli.

Principiálně je správné, aby každý sám pečoval o své zdraví, tedy aby si každý sám platil zdravotní péči, kterou potřebuje. Tuto péči si může platit přímo, nejlépe z peněz, které nemusel odevzdat ve zbytečně vysokých daní. Častější zřejmě bude platba za péči prostřednictvím pojištění, ať již povinného nebo jiného. Je naší povinností stále zdůrazňovat, že solidarita nastupuje až tehdy, kdy již jsou překročeny mé vlastní možnosti. Podobenství se zavazadlem: Starší dámě s těžkým kufrem, který neunese, pomáháme; mladíkovi s jeho aktovkou ne. Je snad někdo, kdo by chtěl, abychom si všichni vždy pomáhali nést svá velká i malá zavazadla?

Podle našeho názoru je chyba, pokud se solidarita vztahuje na běžnou, předvídatelnou, banální, levnou péči. Falešná solidarita přerůstá v plýtvání, pokud z veřejných prostředků platíme to, co si bezpochyby můžeme každý koupit sám. Takové plýtvání způsobuje nedostatek zdrojů na úhradu skutečně nákladné, život zachraňující péče. Na tu se nedostává a ozývá se volání po zvýšení pojistného. Nejprve musíme zastavit plýtvání.

Pojištěnec má vědět, kolik platí na pojistném. Dnes to neví, protože za něj platí pojistné někdo jiný. U více jak poloviny občanů platí pojistné stát. Je těžké přesvědčovat je o tom, že zdravotní péče není zadarmo. Za zaměstnance platí zaměstnavatel dvakrát více, než si oni platí sami. Jsme přesvědčeni, že finanční disciplínu v systému posílí, když bude každý dobře znát výši pojistného, kterou do systému odevzdává.

Trváme na tom, že se pojištěnec musí dozvědět, za jakou péči, komu a v jaké výši byly jeho peníze pojišťovnou vyplaceny. Informace samozřejmě nestačí k tomu, aby pojištěnec kontroloval správnost těchto výdajů. K tomu je třeba další motivace.

Chceme, aby pojištěnec nejen věděl, za co jsou jeho peníze vydány, ale aby o tom rozhodoval. Cestou k tomu jsou osobní zdravotní účty. Na osobní účet pojištěnce bude převedena část prostředků z jeho pojištění. On s touto částí bude hospodařit, bude mít prospěch z úspory a podílet se na přečerpání této částky.

Je přirozené, že každý člověk má své představy, cíle, svá očekávání. Stejně je tomu i při čerpání zdravotních služeb. Prostě to není tak, že máme všichni stejná těla a všichni si přejeme o ně stejně pečovat. Je zřejmé, že očekávání některých jsou vyšší, než je možné zajistit pro každého. Rovnostářství nevede k ničemu jinému než k přerozdělování nižší úrovně péče.Tak jako jinde i ve zdravotní péči si lidé najdou cestu k uspokojení svých potřeb a přání. Je-li možná legální cesta, volí ji většina. Pokud je legální cesta zablokována, naleznou si všichni cestu ilegální. Zvláště v posledních letech se častěji objevuje protekce, služba za službu, zdravotnická zařízení vyžadují sponzorské dárečky a lidé dávají ponižující úplatky. Chceme s tím rázně skoncovat. Cesta k nápravě nevede přes přísnější postih úplatkářů, ale přes vytvoření legálních cest k uspokojení poptávky.

Na prvním místě je vedle dostupnosti a ceny kvalita zdravotní péče. Kvalitu nezajistí předpisy, příkazy nebo metodické návody. Kvalitu nezajistí kontroly, revize, komise či pověření odborníci. Zajištění a trvalé zvyšování kvality lze dosáhnout pouze tehdy, pokud to bude ve skutečném, nikoli pouze deklarovaném, zájmu poskytovatele služby. Takový zájem vytvoří konkurenční prostředí. Kvalita a její trvalé zvyšování musí být podmínkou úspěchu v konkurenčním prostředí.

Pro rozvoj konkurenčního prostředí jsou nezbytné rovné podmínky pro všechny. Pro pojišťovny musíme vytvořit jednotnou legislativu a stejná pravidla hry. Stejná pravidla musí platit pro zdravotnická zařízení bez ohledu na jejich majitele či zřizovatele. Není možné, aby byla státní zařízení oproti soukromým zvýhodňována dotacemi či nevratnými půjčkami. Není možné, aby pro poskytování péče nebo její úhradu platila jiná kriteria uvnitř nemocnice a jiná za její zdí. Pro vytvoření rovných podmínek je nezbytné, aby platba následovala péči. Pacient svou volbou musí rozhodnout o tom, které zdravotnické zařízení dostane kolik peněz. Nesmí rozhodovat ani úředník státu, ani úředník pojišťovny.

Budeme podporovat pokračování privatizace. Jsme přesvědčeni, že nejlepším hospodářem je konkrétní vlastník. Dovede vždy hospodařit lépe, než stát či obec. Dovede lépe a rychleji reagovat na potřeby svých klientů. Vývoj v posledních deseti letech vyvrátil jasně obavy kritiků privatizace. Soukromá zdravotnická zařízení nepřestala poskytovat péči, privatizace neohrozila ani dostupnost, ani kvalitu péče. Soukromé nemocnice se nezměnily na hotely ani nepřestaly poskytovat základní zdravotní péči. Naopak, soukromí poskytovatelé nejméně tak aktivně jako státní zařízení usilují o možnost poskytovat péči, usilují o smlouvy s pojišťovnami a úspěšně získávají své pacienty.

Privatizace je důležitá. Základem však zůstává změna postavení občana, ať už ho budeme chápat jako člověka, pojištěnce, pacienta nebo klienta či zákazníka. Jsme přesvědčeni, že pokud napravíme stávající roli pacienta, otevřeme cestu k nápravě řady dalších problémů ve zdravotnictví, v systému poskytování zdravotní péče i v systému její úhrady.

Věřím, že jsem hozenou rukavici zvedl. Na řadu otázek známe odpověď. Známe řešení řady problémů. Naším úkolem je přesvědčit o správnosti našich řešení a tato řešení prosadit. Pokládal bych za úspěch, pokud bych vás získal k tomu, abychom je prosazovali společně. A o tom, jak se nám to podařilo, si povíme na kolokviu za deset let.

Děkuji za pozornost, MUDr. Milan Cabrnoch

Reagujte:

Prosím, vyplňte takto * označená pole. Děkuji

Rozsáhlejší texty zasílejte prosím na e-mail cabrnoch@psp.cz