Očkování - povinné nebo ne?

V posledních několika týdnech probíhá v médiích diskuse na téma povinného očkování. Tuto diskusi podle mých informací vyvolala a úspěšně živí relativně velmi malá skupina občanů s vyhraněnými názory ne na osobní svobodu, ale na medicínu tradiční a netradiční.
Byl jsem vyzván k tomu, abych se vyjádřil, zda bych hlasoval pro zrušení povinného očkování. Moje odpověď je jednoznačná - pro zrušení povinného očkování bych v Poslanecké sněmovně v tuto chvíli nehlasoval. Uvedu několik důvodů, bez ambice na to, aby bylo mé vyjádření úplné a vyčerpávající.

Očkování patří dlouhodobě mezi vědecky podložené a úspěšné způsoby boje lidské společnosti s přenosnými onemocněními. Plně souhlasím s tím, že poskytování zdravotní péče v České republice je založena dlouhodobě na vědeckém poznání. Díky povinnému očkování se lidstvo definitivně vypořádalo s černými neštovicemi. Nemoc, na kterou zemřely v historii miliony lidí, se již na světě vůbec nevyskytuje a dokonce již bylo i očkování proti ní zrušeno. Díky očkování, povinnému očkování, se dramaticky snížil výskyt mnoha dalších závažných onemocnění - namátkou záškrt, tuberkulóza, spalničky - onemocnění, která jsem již ve své lékařské praxi téměř nezažil.

Díky očkování se chrání očkovaný občan před vznikem onemocnění. Vedle toho však u většiny povinných očkování chrání očkování současně ostatní občany. Nemocný člověk může být zdrojem nákazy pro další občany ve svém okolí, a to v některých případech i pro ty očkované.

Nepopírám, že jsou očkování, která mají význam pouze pro očkovaného jedince, tedy nechrání proti šíření nemoci na další osoby. V těchto případech je na místě diskuse, zda je přednější svoboda jednotlivce, tedy právo každého z nás rozhodnout o svém zdraví a životě, či zda je přednější ochrana zdraví občana i "proti jeho vůli". Očkování není jediným příkladem, kdy jsme se rozhodli pro druhou cestu. Uvedu například povinné používání bezpečnostních pásů při jízdě automobilem. Není pochyb o tom, že nepřipoutaný cestující ohrožuje sebe a nikoli společnost. Přesto ho zákonem nutíme k tomu, aby se chránil "i proti své vůli". Je možné, že o povinnostech podobného charakteru povedeme odbornou i politickou diskusi.

Očkování je výsostně odborná záležitost. Je na ministru zdravotnictví a hlavním hygienikovi, aby odborně se svými nemalými týmy velmi uvážlivě navrhovali změny systému očkování. Návrhy musí reagovat na současné medicínské poznání a na epidemiologickou situace a její vývoj.
Současně je třeba uvést, snad pouze pro připomenutí, že očkování, které je ze zákona povinné, je současně hrazeno ze státního rozpočtu. Proto má každé zavedení nového povinného očkování i svou hospodářskou stránku.

V roce 2000 bylo zavedeno nové povinné očkování proti Hemofilu A a proti žloutence B. Zavedení dvou nových povinných očkování má bezpochyby pozitivní dopad do epidemiologické situace. Určitě ochrání řadu především dětí před závažnými onemocněními. Nepochybuji o tom, že vzhledem k poznání v lékařství přijdou nové možnosti a nová, ať již povinná nebo nepovinná očkování.

Závěrem opakuji, že jsem zastáncem povinného očkování. Zpochybňování smyslu očkování ve stávajícím rozsahu je podle mne nesprávné. Tím neodmítám diskusi o respektování osobní svobody a míře zásahu společnosti do ní. Tato diskuse však nesmí být vedena tak, aby uváděla rodiče dětí v pochybnost o tom, kdo zda očkováním nepoškozují zdraví svých dětí. Jsem si jist, že svým dětem prospívají

Reagujte:

Prosím, vyplňte takto * označená pole. Děkuji

Rozsáhlejší texty zasílejte prosím na e-mail cabrnoch@psp.cz