MUDr. Milan Cabrnoch, 12. dubna 2002 |
názor, legislativa |
|
Problematika lékařské pohotovostní služby je v posledních několika
letech často diskutována a často velmi dramaticky. Je diskutována
otázka potřebnosti LSPP, otázka jejího případného zpoplatnění
i organizace.
Některými je poukazováno na to, že praktičtí lékaři by, zvláště
v podmínkách kombinované kapitačně výkonové platby, měli o
své registrované pojištěnce pečovat nepřetržitě po dobu celých
24 hodin 365 dnů v roce. Je evidentní, že takové řešení je
nereálné. Při stanovení kapitační platby se vycházelo ze situace,
kdy LSPP plně fungovala, tedy jí poskytovaná péče nemohla být
praktikům do kapitační platby započtena. Navíc samozřejmě není
v lidských silách pracovat nepřetržitě
Osobně nepochybuji o tom, že je správné, aby se praktičtí lékaři
o své pojištěnce starali co nejkomplexněji. Po vytvoření potřebných
podmínek se jistě nalezne cesta k tomu, jak se registrující
praktičtí lékaři budou dobrovolně podílet na zajištění nepřetržité
skutečně nezbytné péče o své registrované pojištěnce. Je a
v prostředí komplexních regulací to jistě ještě více bude v
jejich zájmu. Především však je to v zájmu kvality poskytované
péče a zachování její souvislosti, a já věřím, že většina lékařů
má prospěch pacienta a kvalitu poskytované péče stále mezi
svými prioritami.
I poté, co praktici společně zajistí nepřetržitou péči pro své
registrované pojištěnce, bude problém potřeby LSPP přetrvávat.
Bude potřeba zajisti nezbytnou péči osobám, které nejsou registrovány
u praktického lékaře, které jsou mimo své bydliště, ale i osobám,
které nejsou vůbec účastníky veřejného zdravotního pojištění.
Taková LSPP je bezpochyby státní zakázkou podobně jako záchranná
služba a její zajištění je nezbytné.
Je několik možností, jak tuto LSPP zajistit - prostřednictvím
nemocnic, prostřednictvím záchranné služby nebo prostřednictvím
smluv s například i praktickými lékaři. Osobně preferuji možnost
druhou, tedy propojit LSPP s péčí záchranné služby, ale to
není předmětem tohoto sdělení.
Stejně tak není předmětem tohoto sdělení otázka, jak dosáhnout
toho, aby se LSPP stala skutečně službou první pomoci a přestala
být ordinací praktického lékaře fungující mimo pracovní dobu.
Evidentní odpovědí je zpoplatnění této služby, ale o tom jindy.
Předmětem mého dnešního sdělení je problematika,
související s novelou zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči
v nestátních
zdravotnických zařízeních. Tento zákon byl novelizován v souvislosti
se zánikem okresních úřadů (sněmovní
tisk 1160, část třicátá
třetí).
Novela zákona č. 160/192 Sb. přenáší vzhledem k zániku okresních
úřadů oprávnění rozhodnout o registraci nestátního zdravotnického
zařízení na příslušný krajský úřad. Bude to nadále tedy krajský
úřad, který bude registrovat nestátní zdravotnická zařízení.
Současně vláda navrhuje uložit tímto zákonem nestátním zdravotnickým
zařízením povinnost uzavřít s krajem (tak jako je to dnes s
okresem) na jeho žádost smlouvu, na jejímž základě se bude
podílet na:
1. zajištění pohotovostní služby včetně lékařské služby první
pomoci
2. zajištění zdravotní péče při hromadných nehodách, otravách
a přírodních katastrofách
3. zajištění nařízených šetření, prohlídek a opatření v souvislosti
s protiepidemickými opatřeními
4. prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti osob (např.
v odvodním řízení, na vyžádání státních orgánů apod.)
Druhý a třetí případ jsou zcela zřejmě mimořádné situace a není
pochyb o tom, že nikdo nebude mít námitek proti tomu, aby zákon
uložil nestátním zdravotnickým zařízením povinnost podílet
se na jejich řešení.
Naproti tomu první a čtvrtý případ jsou situace zcela běžné,
řádné. Stát řeší svou povinnost zajistit tyto situace zcela
nepřijatelně tím, že zákonem ukládá povinnost soukromým subjektům
uzavírat smlouvu na zajištění této péče. V praxi se ukazuje,
že uložení povinnosti uzavřít smlouvu bez toho, aby byla stanovena
pravidla uzavírání takové smlouvy nebo bez toho, že by byl
ponechán dostatečný prostor pro rovnoprávné postavení obou
smluvních stran, vede k mnoha problémům. Úředníci vyžadují
uzavření smluv bez toho, že by se strany dohodly například
na výši úhrady za poskytnutou péči. Soukromá zdravotnická zařízení
se brání takové smlouvy uzavírat a v konečném důsledku není
LSPP zajištěna.
Jsem přesvědčen, že zákon nemá ukládat nestátním zdravotnickým
zařízením povinnost uzavírat s orgánem příslušným k registraci
smlouvy na zajištění péče LSPP či prohlídek a posuzování zdravotní
způsobilosti. Zajištění této pravidelné a řádné služby je povinností
státu. Jistě je možné, aby byla tato služba smluvně zajištěna
soukromým subjektem, není však možné uložit uzavření smlouvy
soukromému subjektu jako povinnost zákonem. Je jisté, že by
při rovnoprávném postavení obou stran smlouvy bylo dosaženo
oboustranně přijatelné dohody.
Navrhl jsem proto ve sněmovně změnu ve smyslu vypuštění druhého
a čtvrtého případu z ustanovení § 5 odst. 2 písmene f tak,
aby nestátní zdravotnické zařízení mělo povinnost uzavřít smlouvu
pouze v případě zajištění zdravotní péče při hromadných nehodách,
otravách a přírodních katastrofách a v případě zajištění nařízených
šetření, prohlídek a opatření v souvislosti s protiepidemickými
opatřeními. Vládní návrh i můj návrh naleznete na konci textu.
Jsem hluboce zklamán tím, že můj návrh nenalezl v Poslanecké
sněmovně dostatečnou podporu. Nepřekvapilo mne, že jej nepodpořili
komunisté a sociální demokraté, protože nemám pochybnost o
tom, že ve svém přístupu kladou zájmy státu před zájmy soukromých
subjektů. Překvapivě však tento zcela jasný a správný návrh
nepodpořili poslanci koalice. Takový postup je v přímém rozporu
s proklamovanou podporou soukromých poskytovatelů zdravotní
péče.
Díky tomu, že se Koalice opět postavila na stranu levice, zůstává
tedy soukromým lékařům povinnost uzavírat s krajem smlouvu
na zajištění LSPP. Budeme tedy i dál jednat s představiteli
krajů o tom, za jakých podmínek je poskytování služby LSPP
pro soukromé lékaře akceptovatelné. Vzhledem k výraznému zastoupení
ODS ve vedení všech krajů bude šance na zlepšení snad vyšší,
než tomu je nyní v jednání s okresními úřady.
Příloha:
Vládní návrh novely zákona č. 160/1992, § 5:
(2) Nestátní zařízení je dále povinno:
f) uzavřít smlouvu s krajem příslušným k vydání rozhodnutí o
oprávnění, jestliže o to požádá z důvodů zajištění zdravotní
péče v obvodu své působnosti, a na jejím základě se v únosné
míře podílet na zajištění potřebných zdravotnických služeb, zejména
pohotovostní služby včetně lékařské služby první pomoci, zdravotní
péče při hromadných nehodách, otravách a přírodních katastrofách,
nařízených šetření, prohlídek a opatření v souvislosti s protiepidemickými
opatřeními, prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti osob
(např. v odvodním řízení, na vyžádání státních orgánů apod.)."
Cabrnochův návrh novely zákona č. 160/1992 Sb.:
1. § 5 odst (2) písmeno f) zní:
f) uzavřít smlouvu s krajem příslušným k vydání rozhodnutí o
oprávnění, jestliže o to požádá z důvodů zajištění zdravotní
péče v obvodu své působnosti, a na jejím základě se v únosné
míře podílet na zajištění zdravotní péče při hromadných nehodách,
otravách a přírodních katastrofách, nařízených šetřeních, prohlídkách
a opatřeních v souvislosti s protiepidemickými opatřeními."
|