Tvé jméno je spojeno především s poslancováním za oblast Kolínska.
Vyrůstal si však v Kutné Hoře a v současné době pracuješ především
v Praze. Jaký je Tvůj vztah k rodnému městu?
Do sněmovny jsem nebyl zvolen za Kolín či Kolínsko, ale za
Středočeský kraj, tedy i za Kutnou Horu. Sám se pokládám
za velkého kutnohorského
patriota. Mám Kutnou Horu moc rád a rád vzpomínám na své dětství.
Hrou osud nejsem kutnohorským rodákem. Narodil jsem se v roce
1962 v Čáslavi, ale jenom proto, že na počátku srpna toho
roku v porodnici v Kutné Hoře malovali. S rodiči jsme bydleli
prvních
pět let na tehdejším Náměstí 1. máje, od roku 1967 potom
v družstevním 2+1 v Hašplířské ulici. Odtud jsem měl blízko
jak
do základní
školy Na náměti, tak na Kamennou stezku. Při každé návštěvě
Kutné Hory sentimentálně vzpomínám na denní cestu přes historické
centrum
do gymnázia a zpět. Kutná Hora je pro mne navždy „mým“ městem,
městem mého dětství a mých rodičů.
Ve své práci se zabýváš problematikou zdravotnictví. Vím, že
si kdysi převedení nemocnice v Kutné Hoře na město nedoporučoval?
Vnímáš snahu současného vedení města pronájem nemocnice soukromému
subjektu jako správný krok?
Zdravotnictví se věnuji vlastně od maturity. Vystudoval jsem
fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po škole
jsem devět let pracoval v nemocnici v Kolíně, potom čtyři roky
na Ministerstvu zdravotnictví, z pozice náměstka minstra jsem
byl v roce 1998 zvolen poprvé a v roce 2002 podruhé na středočeské
kandidátce ODS do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ve sněmovně
pracuji jako místopředseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Problém nemocnic je nesmírně složitý a komplikovaný, o to komplikovanější,
oč se jeho řešení oddaluje. Pro každé město je nemocnice
jedou z nejdůležitějších organizací, mnohdy je nemocnice
pýchou „svého“
města.
Transformace českého zdravotnictví z komunistických OÚNZů
a efektivní zdravotnictví evropského typu byla zahájena
na počátku
devadesátých
let. OÚNZy se rozpadly na stovky soukromých ambulancí a
nemocnice. Privatizace ale nebyla dokončena, protože nemocnice
zůstaly
zčásti státní a zčásti byly převedeny na města. Od roku
2002 potom byla
část státních nemocnic převedena na kraje.
Stát je špatný hospodář a podnikatel. Stejně špatný podnikatel
je ale i kraj či obec. Ani stát, ani kraj, ani obec nejsou
zřízeny proto, aby podnikaly a řídily organizace, které
poskytují služby.
Stát, kraj a obec jsou zřízeny k tomu, aby spravovaly
věci veřejné. Poskytování služeb, a to i služeb zdravotních,
je podnikání jako
každé jiné, a proto nemá být prováděno obcí. Proto vítám,
pokud kteroukoli nemocnici, státní, krajskou či obecní,
převezme konkrétní správce a řídí ji jako každý jiný
podnik.
Jsem
si
jist, že služby
pro občany se s privatizací zlepší, stejně jako se výrazně
zlepšily služby v soukromých ambulancích po jejich privatizaci
na počátku
devadesátých let. I tehdy nás strašili bubákem „privatizace“,
ale žádná obava se nepotvrdila.
Kandiduješ do Evropského parlamentu. Není to dilema, vždyť po
tolika letech v opozici bys v příštích parlamentních volbách
v ČR mohl mít reálnou šanci ovlivňovat reformu zdravotnictví
výraznějším způsobem?
Moje kandidatura do Evropského Parlamentu není v žádném rozporu
s mou prací v Parlamentu ČR. Naopak, navazuje na ni. Je jisté,
že v Bruselu se bude, bohužel, často rozhodovat o věcech, které
se týkají každého z nás. Jsem si jist, že Občanská demokratická
strana může do často velmi socialistické EU přinést řadu důležitých
myšlenek.
Sám chci v Evropském Parlamentu důsledně prosazovat pravicové
myšlenky, vyplývající ze stanov ODS, z našeho programu a
především z mého vlastního přesvědčení. Chci bránit dalšímu
omezování
svobod jednotlivce, další regulaci která brání podnikání,
dalšímu přerozdělování
a posilování byrokracie, a to ve prospěch všech obyvatel
EU. Spolu s tím jsem připraven rozhodně hájit zájmy České
republiky
v EU i mimo ni. Šest let v Parlamentu ČR je rozhodně nenahraditelnou
zkušeností, na které se dá v EP stavět.
Poraď mi, jak mám přesvědčit mladé lidi, aby vstupovali do politiky,
když nám naše média systematicky předkládají politiku jako cosi
nečistého, občas okořeněného nějakým tím finančním skandálem?
O Vaši každodenní práci v parlamentu se těžko dozvídáme – nepředpokládám,
že by všichni četli Vaše osobní webové stránky. Co s tím?
Každý sám za sebe se musí rozhodnout, jak a nakolik se chce
zapojit do správy veřejných věcí. Je fakt, že politika je
u nás představována
ve velmi negativním světle. Pro mne osobně to bylo svým způsobem
překvapení, když jsem se před šesti lety ze dne na den stal
z respektovaného a váženého lékaře „nenáviděným politikem“.
Sám
z toho vnímání politiky a politiků nemám vůbec žádnou radost,
a snažím se to stále změnit. Ve světě médií a zkratek o není
snadné, ale daří se to a nelze to vzdát.
Je velmi snadné nadávat a kritizovat a těžké vystoupit z řady
tiše reptajících a jasně vyslovit svůj názor. Ještě těžší je
přijít s řešením a zkusit je prosadit.
Do ODS vstupuje dost mladých lidí. Vstupují samozřejmě i starší.
Vesměs vstupují proto, že nejsou spokojeni s tím, jak se
vyvíjí politická situace v naší zemi. Dospěli k poznání,
že je třeba
se aktivně vyjádřit. Politická strana je uskupení, jehož
cílem je převzít moc a prosazovat svůj program při správě
věcí veřejných.
Stále více lidí chápe tento cíl a proto se zapojuje do politického
života.
Co s tím? Není jednoduchý recept. Můj postup je každodenní
práce, komunikace. Snažím se setkávat se s lidmi, mluvit
s nimi, psát
články i publikovat na webu. Snažím se přimět každého, aby
si na věci dělal svůj názor založený na poznání více argumentů.
Pro demokracii je zhoubné, když lidé adoptují bez přemýšlení
cizí názory a ztratí zájem ve věci veřejné a víru v to, že
je
lze ovlivňovat hlasem každého jednoho z nás.
|
MÉDIA