Rozhovor o zdravotnictví pro týdeník Benešovská Jiskra

J: Jaký je současný největší problém ve zdravotnictví? Jak byste ho řešil?

MC: Ve zdravotnictví bohužel není jeden veliký problém, který by se dal vyřešit, a vše by bylo v pořádku. Ve zdravotnictví, a nejen českém, je řada velmi vážných rozporů, které je třeba řešit. A řada rozporů a složitých problémů vzniká a bude vznikat.

Obvykle se uvádí tři hlavní příčiny těchto problémů, alespoň pokud jde o naše poměry. Jsou to:

1. nové, velmi úspěšné a velmi drahé technologie (vyšetřovací metody, léčebné metody a léky)
2. stárnutí populace, zvyšující se podíl starších občanů, kteří jsou více nemocní a spotřebovávají více a dražší zdravotní péče
3. lepší informovanost občanů o možnostech zdravotní péče, která vede k větší poptávce po obvykle nákladné zdravotní péči
   

Všechny tři tyto okruhy „problémů“ vychází paradoxně z úspěchu naší společnosti – je úspěch, že mají občané přístup k informacím, je úspěch že se dožívají vyššího věku a stejně tak je úspěch, že se zvyšuje dostupnost nových způsobů vyšetřování a léčení.

Rád bych k těmto okruhům doplnil ještě dva, které u nás nejsou zcela obvyklé, ale jistě mají svou váhu:

4. mimořádné sociální rozdíly mezi společností „naší“ a obyvateli „třetího“ světa
5. absence společností přijetého cíle zdravotnictví

Obrovské rozdíly mezi náklady vydávanými na zdravotnictví v rozvojových a v rozvinutých zemích je problém, který se alespoň na první pohled zatím českého zdravotnictví netýká. Naopak druhý problém se jej týká bezprostředně a odpověď na otázku co je vlastně cílem rozvoje zdravotnictví musí společnost hledat a najít.

Největší problém českého zdravotnictví z pohledu dneška je neřešení existujících problémů. Od roku 1998 se zastavil vývoj české zdravotní legislativy. Vláda sociálních demokratů je zablokována svými nesplnitelnými sliby a ideologickými tabu a s reálně přicházejícími problémy se vypořádává krátkodobými ústupky a úskoky, které nejen že nic neřeší, ale situaci ještě zhoršují. Asi nejvýznamnější chybou byl ústupek militantním odborům a skokové navýšení platů, které nebylo kryto příjmy zdravotnických zařízení a odstartovalo zatím největší vlnu zadlužení.

Moje řešení je zřejmé – je potřeba problémy přiznat (pojmenovány již jsou, a vesměs dobře a přesně), jasně seznámit veřejnost s řešením problémů a toto řešení podpořit. Jsem přesvědčen, že naši lidé jsou moudří a že politik, který problém vysvětlí, se nemusí obávat „pomsty voličů“ při realizaci některých nepříjemných ale nezbytných opatření. Naopak si myslím, že voliči to „spočítají“ právě sociálním demokratům, kteří naslibovali nesplnitelné a teď neví, kudy kam. Musíme problémy odvážně a rozhodně řešit a přijímat rozhodnutí a počítat i s tím, že se v některých případech můžeme zmýlit, a později svá rozhodnutí korigovat. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

J: Je privatizace nemocnic řešením? Jaké postavení má ve Stč. kraji benešovská nemocnice?

MC: To jsou dvě na sobě zcela nezávislé otázky. Tedy k privatizaci. Osobně jsem si jist, že poskytování zdravotní péče je služba jako každá jiná, služba nesmírně potřebná, nesmírně důležitá. Stát ani kraj či obec nemohou nikdy být lepším hospodářem, lepším podnikatelem a lepším poskytovatelem služby než konkrétní vlastník. Poskytovat službu s cílem zisku není nic nemorálního, naopak je to nejlepší záruka konkurence, která přináší kvalitu. Pro naše občany je kvalita zdravotní péče tím nejdůležitějším, a proto nesmíme privatizaci bránit.

Nemocnice v Benešově je jednou z bývalých okresních nemocnic, historicky je alespoň podle mých informací kvalitní a dobře rozvinutá ve struktuře, která odpovídá potřebám. Na rozdíl od některých jiných nemocnic v kraji je nemocnice v Benešově v relativně dobrém stavu pokud se týká investic. Postavení nemocnice v Benešově je pevné, je potřebná a nevím nic o tom, že by se kdokoli chystal ji rozšiřovat či zmenšovat. Z pohledu první otázky si myslím, že by bylo velmi zajímavé, pokud by se objevil schopný subjekt, který by chtěl převzít provozování nemocnice. Pokud se neobjeví, jsem si jist, že nemocnici bude dále zřizovat kraj.

J: Jak obstojí zdravotní pojišťovny v ČR po vstup u do EU?

MC: Naše drahá vláda (ne ve smyslu „milovaná“, ale ve smyslu „ta nás přijde draho“) podobně jako v jiných oblastech ani v oblasti zdravotního pojištění naše zájmy příliš nehájila. A ani se příliš neobtěžovala seznámit občany s tím, co přijde.

Skutečností je, že pro zdravotní pojišťovny nastane skutečně těžká doba, a nikdo zatím neví, jak těžká doopravdy bude. Podle pravidel Evropské unie budou mít od 1. května 2004 občané všech členských států na území ČR nárok na úhradu zdravotní péče podle stejných pravidel a za stejné ceny, jako občané naši. Péči zdravotnickým zařízením zaplatí ta česká zdravotní pojišťovna, kterou si pacient – cizinec zvolí. Tato pojišťovna potom bude vymáhat podle složitých pravidel úhradu na mateřské pojišťovně cizince – celý složitý proces ale obvykle v EU trvá několik let. České zdravotní pojišťovny tedy „zaúvěrují“ péči poskytovanou cizincům v CR na několik let a dnes máme jen hrubé odhady objemu tohoto „úvěru“.

Druhým problémem je péče poskytnutá našim občanům v zemích EU. I tuto péči zaplatí české zdravotní pojišťovny z českého pojistného, ale tentokrát v cenách a podle pravidel země, ve které byla péče poskytnuta. Tedy z českého pojistného bude zaplacena péče v Mnichově nebo Paříži v německých nebo francouzských cenách.

České pojišťovny určitě obstojí, otázkou je, jak moc dopadne vstup do EU na pojištěnce českých pojišťoven, tedy o kolik méně zbude na péči poskytovanou našim lidem u nás.

J: Můžete porovnat finanční spoluúčast na zdravotnictví u českého občana a u občana žijícího v EU?

MC: Mohu, ale jen velmi orientačně. Jsme zemí s úplně nejnižší spoluúčastí v zemích bývalé i nové EU. Navíc v řadě zemí, jako je třeba Slovensko, ale i Německo či Francie, právě probíhají reformy, jejich součástí je další, a ne malé zvýšení spoluúčasti. Můžeme si jen „drbat hlavu“, že tolik našich voličů skočilo před volbami sociálním demokratům na jejich nesplnitelné sliby o nezvyšování spoluúčasti. Byly to sliby nesmyslné a strach to přiznat dnes brzdí rozvoj českého zdravotnictví a sune nás kamsi „na Balkán“.

J: Domníváte se, že po vstupu do EU nastane do ČR příliv občanů, kteří budou chtít využít naše levné zdravotnictví?

MC: Je to dost dobře možné. Naše zdravotnictví je velmi kvalitní a na vysoké úrovni, ceny jsou přijatelné až nízké a především výše zmíněná spoluúčast je minimální. Navíc máme nadbytek velmi dobře zainvestovaných kapacit (vypořádáváme se s tímto nadbytkem neúspěšně již několik let). Nijak by mne nepřekvapilo, pokud by ti šikovnější manažeři zdravotnických zařízení své volné kapacity schopné poskytovat vysoce kvalitní péči za nízké náklady a s minimální spoluúčastí nabízeli a klienty ze zahraničí lákali. Dopad na naše pojišťovny jsme již řešili výše a je varovný. Je úkolem vlády najít řešení, a já si přeji, aby spočívalo v dohodě o zkrácení doby splatnosti mezistátních úhrad.

J: Jak se dotknou reformy veřejných financí zdravotnictví?

MC: Tak tady musím přiznat, že nevím. Po čerstvých událostech v Parlamentu a ve vládní koalici si myslím, že to dokonce neví vůbec nikdo. Vláda kličkuje před jednotlivými korporacemi a mezi skupinami v sociální demokracii, koaliční partneři si „jdou po krku“, každý den je vše jinak. Jedno je jisté – tato vláda se svou rádoby reformou veřejných financí zdravotnictví ani této společnosti nepomůže. S obavami budeme sledovat, jak moc nám ublíží, jak hodně nás znevýhodní oproti ostatním zemím EU. A při tom sledování doporučuji každému, aby si hlídal kapsy – pan premiér má totiž ve zvyku sahat do našich kapes vždy, když jeho vládě dochází peníze!