1. Vy jste autorem projektu internetové zdravotní knížky, co si
myslíte o papírové ZK, navrhované Vaší parlamentní kolegyní MUDr.
Emmerovou ?
Myšlenku zdravotní knížky pacienta na Internetu jsme od samého
počátku rozvíjeli s mými dvěma přáteli, MUDr. Pavlem Hronkem,a
MUDr. Miroslavem Ouzkým. Proto nemohu souhlasit s tím, že bych
byl autorem myšlenky sám - ale byl jsem u toho a jsem tomu skutečně
rád. Jsem jedním z autorů.
Nápad paní poslankyně Milady Emmerové má s projektem IZIP mnoho
společného, především ve východiscích a základních principech
řešení. Vždyť paní docentka je mimo jiné také členkou rady projektu
IZIP a její myšlenky projekt IZIP posunují dále.
Východiskem je stávající situace v komunikaci ve zdravotnictví.
S vynaložením velkého úsilí špičkových odborníků a mimořádných
nákladů, a také s jistými riziky a komplikacemi pro pacienta,
vzniká ve zdravotní péči velké množství velmi cenných informací.
tyto informace však díky špatné komunikaci pohříchu často chybí
ve chvíli, kdy dochází k podstatnému rozhodování o zdraví, mnohdy
dokonce o životě či smrti pacienta.
Nikdo z těch, s kým jsem měl možnost až dodnes o podobných myšlenkách
hovořit, nepochyboval o tom, že lékař, který má potřebné informace
k disposici ve chvíli, kdy rozhoduje, rozhoduje rychleji, kvalitněji
a levněji, tedy lépe, než lékař, který informace ve chvíli rozhodování
nemá. Tedy lékař s informacemi poskytuje kvalitnější zdravotní
péči než lékař bez informací.
Zamýšleli jsme se nad tím, jakým způsobem komunikaci zlepšit.
Je zdánlivým paradoxem, že v době mikročipů a letů do vesmíru,
se ve zdravotnictví používá ke komunikaci převážně metoda tisíciletí
nezměněná, a to metoda posla. Poslem je pacient, a předává informaci
buďto ústní (my lékaři tomu říkáme anamnéza, předchorobí) nebo
informaci písemnou (žádanka, výsledek minulého vyšetření, propouštěcí
zpráva a podobně).
Paradox je skutečně jen zdánlivý. Ve skutečnosti je to naprosto
přirozené. Je totiž v zájmu pacienta, aby byla informace předána.
Samozřejmě, lékař má skutečný a opravdový zájem (většinou) znát
všechny potřebné informace. Jistě i zdravotní pojišťovna má důvodný
zájem k tomu, aby její smluvní zařízení mezi sebou dobře komunikovala.
Zájem o kvalitu deklarují samozřejmě všechny správní úřady a instituce
a noho dalších subjektů. Ale ten největší, totiž životně důležitý,
zájem o dobrý přenos informací má zcela logicky pacient. Pokud
nebude informace předána, on bude znovu zbytečně rentgenován,
jemu bude znovu zbytečně odebrána krev či jiná tekutina, on musí
zbytečně znovu absolvovat velmi nepříjemná vyšetření, jemu budou
podávány léky možná zbytečné a možná dokonce škodlivé nebo ve
škodlivé či dokonce zdraví či život ohrožující kombinaci. On,
tedy pacient, na nedostatečnou komunikaci doplatí, a to pohodlím,
zdravím či dokonce životem. Proto je to právě pacient, komu na
komunikaci ve zdravotnictví musí nejvíce záležet.
Oba projekty - IZIP i papírová zdravotní knížka, mají k řešení
problému stejný přístup. Dávají pacientovi deníček, do kterého
mu lékaři na zapisují základní informace proto, aby je on mohl
dalším lékařům ukazovat, a tak realizovat komunikaci a pomoci
sám sobě k vyšší kvalitě zdravotní péče a tím se podílet na vyšší
kvalitě svého zdraví - a to není málo.
2. Myslíte, že by měly oba typy ZK fungovat společně – s ohledem
na četnost počítačů v domácnostech a počítačovou gramotnost obecně
a průměrný věk české populace ?
Je nesporné, že zdravotní knížka obecně pomůže – do určité míry
– snižovat náklady na zdravotní péči, předejde se duplicitnímu
vyšetřování, informace o dávkování léků a v neposlední řadě i
nevhodné kombinaci některých léků při předepisování různými lékaři.
Jsem si jist, že oba, a jistě i jiné technické způsoby provedení
"zdravotního deníčku pacienta" mohou existovat vedle
sebe, či dokonce velmi účinně spolupracovat. Například informace
obsažené v záznamu klienta UZIP, tedy v jeho zdravotní knížce,
lze kdykoli velmi jednoduše vytisknout na papír a "vlepit"
do papírové zdravotní knížky. každý krok, který uděláme ke zlepšení
komunikace, je krokem chvályhodným.
Chci poznamenat, že IZIP velmi dobře poslouží i těm pacientům,
kteří nemají přístup k počítači. Důležité je, zda mají k počítači
a Internetu přístup jejich lékař - a v této oblasti dochází v
posledních několika letech k velmi dynamickému vývoji. Díky cenám
počítačů a možnostem připojení si troufám tvrdit, že není ani
jeden lékař, který by již dnes nemohl mít přístup na Internet.
Stačí se rozhodnout.
Pro pořádek znovu opakuji - zlepšením komunikace se především
zlepší kvalita péče. Úspora zbytečně vynaložených nákladů je nepochybná,
ale je až vedlejším produktem - kvalita je prvotní.
3. Neměl by vzniknout zákon, který by určitou formou ukládal
vedení ZK – s možností výběru – mám počítač, rozumím Internetu,
zvolím iZIP, nemám tyto možnosti, vyhovuje mi papírová knížka,
zatím vše funguje na bázi dobrovolnosti.
Jsme člověk s velmi liberálním vnímáním světa. Moje zkušenost
říká, že prospěšné věci se lidem vnutit nedají - podobně jako
nekouření, bezpečnostní sedačky pro děti či pásy pro dospělé,
zdravá strava a další. Mojí volbou je sázka na dobrovolnost, na
to, že naši lidé jsou moudří a rozumí tomu, co je pro ně dobré
- pochopitelně ne všichni.
Na dobrovolnosti je postaven i projekt IZIP. Dáváme každému
šanci, aby se dobrovolně rozhodl podílet se na vyšší kvalitě zdravotní
péče, kterou dostává. Je tak snadné a pohodlné pouze nadávat na
to, že si mezi sebou doktoři nepředávají zprávy a výsledky. IZIP
je výzvou pro ty, kdo to tak nechtějí nechat a chtějí pro sebe
něco udělat sami a hned.
Myslím tedy, že i dál zůstanu příznivcem dobrovolnosti.
4. Dle dostupných informací má pouze 70% lékařů počítače, dovedete
odhadnout, kdy budou technicky vybaveni na 100% i s výhledem,
že přístup na Internet zdraží s ohledem na zvýšení DPH z původních
5 % na 22%.
Nedovedu odhadnout, kdy budou mít všichni lékaři přístup na
Internet. Opakuji, že šanci má již dnes každý. Předpokládám, že
ve relativně velmi krátké době (zřejmě měsíce až jeden či dva
roky) bude mít k Internetu přístup drtivá většina všech lékařů,
podobně, jako drtivá většina lékařů používá mobilní telefon. Tím
nevylučuji, že tak jako jsou jistě i dnes kolegové, kteří odmítají
mobil, zůstanou i kolegové, kteří budou odmítat počítač. Zřejmě
se to však stane jistým podivínstvím mnohem rychleji než v minulém
století například odmítání automobilu či televize.
Co se týče zdražení těchto technologií, je to pro mne nepochopitelné.
Jsem zásadně proti a pokládám toto rozhodnutí za jedno z nejchybnějších
v současném tažení vlády na získání co nejvíce peněz z kapes občanů.
Věřím, že se to podaří zvrátit nebo napravit co nejdříve. IZIP
však tato chyba zastavit nesmí a také nezastaví.
|
MÉDIA