Kolínský Pres: velký rozhovor s MUDr. Milanem Cabrnochem

1) Nemůžu se na úvod nezeptat na otázku, která mi přišla na mysl ihned po přečtení předvolebního letáku, jenž má představit Vaši osobu. Zajímá mě, jak se tak vytížený člověk (jste poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, místopředsedou Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny, předsedou podvýboru pro lékovou politiku a úhradu zdravotní péče, místopředsedou podvýboru pro informatiku ve zdravotnictví, členem podvýboru pro vědu a vysoké školy a podvýboru pro problematiku drogových závislostí, předsedou Klubu zastupitelů za ODS v Kolíně, místopředsedy Místního sdružení ODS i Oblastního sdružení ODS v Kolíně, členem Výkonné rady ODS (tedy vrcholného orgánu strany), předsedou odborné komise ODS pro zdravotnictví, místopředsedou zdravotní a sociální komise Rady Středočeského kraje, členem Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, předsedou komise Správní rady pro informatiku, členem dozorčích rad Fakultní nemocnice v Motole a Rehabilitačního ústavu v Kladrubech, členem České pediatrické společnosti i České neonatologické společnosti) může věnovat rodině a svým koníčkům. Nedokážu si ani představit, že můžete všechny tyto funkce naplno vykonávat. Prozraďte nám recept na uspořádání času tak pracovně zaneprázdněného člověka?

Máte pravdu, bohužel mi na mé koníčky a na rodinu mnoho času skutečně nezbývá. Jsem ale už takový, zřejmě po mamince jsem zvyklý pracovat naplno.

Během studia medicíny, které jistě není lehké, jsem pracoval jako zřízenec, později jako "zdravotní sestra", kromě toho jsem čtyři roky vedl vysokoškolský klub Kajetánka. Při práci v nemocnici v Kolíně jsem se kromě práce na dětském oddělení podílel na vzniku počítačové sítě a informačního systému, byl jsem u začátku vykazování pro zdravotní pojišťovnu, podílel jsem se na vytvoření počítačového programu dodnes užívaného na dětském oddělení, s kolegou doktorem Petrem Kopeckým jsme vydávali nemocniční časopis Revers či pořádali ples zdravotníků. Prostě jsem zvyklý mít hodně práce, jinak to už neumím.

Těžištěm mé práce v posledních čtyřech letech je samozřejmě práce ve sněmovně. Sněmovna má šestitýdenní cyklus, obvykle jsou tři týdny věnovány plenární schůzi, dva týdny schůzím výborů a jeden schůzím komisí a podvýborů. Nejvíce práce představuje příprava návrhů zákonů a jejich projednávání ve výboru, nejvíce času spotřebuje plenární schůze, která je někdy skutečně téměř nekonečná. Podvýbory ve sněmovně mají doplňkový charakter, zasedají zřídka a jsou více diskusním fórem než výkonným orgánem.

Práce v Občanské demokratické straně je pro mne nezbytná. Mezi kolegy s podobným viděním světa hledám inspiraci, oporu pro své názory i jejich první kritiky. Logická návaznost orgánů strany ve městě, na okresem v kraji i v nejvyšším orgánu - ve Výkonné radě - mi umožňuje skutečně se podílet na práci strany, skutečně mít vliv na mnohá rozhodnutí a závěry, ze kterých potom vycházíme v našem programu a které v Parlamentu prosazujeme.

Občanská demokratická strana má kromě orgánů čistě politických také odborné komise. V nich se schází politici - odborníci z určitého resortu. Zdravotní komise, které jsem již pět let předsedou, má téměř čtyřicet členů a schází se jednou za šest týdnů. Připravuje volební program a odborně se vyjadřuje k připravovaným a projednávaným návrhům zákonů.

Pokládám za správné, aby člověk, pracující ve "vysoké politice" měl kontakt s politikou komunální či regionální. Byl jsem zvolen zastupitelem v Kolíně a budu kandidovat do zastupitelstva znovu. Jako jeden z deseti zastupitelů mám zájem podílet se na rozhodnutích ovlivňujících město a jeho další rozvoj. Funkce předsedy klubu zastupitelů má organizační charakter a nezabírá žádný čas a tak se práce v zastupitelstvu omezuje na schůze zastupitelstva a přípravu na ně, tedy několik málo dnů za čtvrtletí.

Práce v komisi Středočeského kraje je prací novou. Hejtman Petr Bendl mne požádal o pomoc při přípravě na převzetí odpovědnosti za zdravotnictví a sociální služby v kraji. Jeho žádost jsem nemohl odmítnout, problematiku dobře znám a cítím jako povinnost se na řešení problémů podílet.

Správní rada VZP představuje spolu s příslušnými komisemi skutečně mnoho práce. Zasedá jednou za měsíc, ale jednání komisí je téměř každý týden. Ve Správní radě se projednávají všechna důležitá rozhodnutí v pojišťovně. Jsou v ní zástupci vlády, podnikatelů i pojištěnců. Vážím si toho, že mohu být jedním z nich.

Dozorčí rady nemocnic jsou orgány s poměrně malou pravomocí. V obou případech jsem byl o členství v dozorčí radě požádán ředitelem zdravotnického zařízení. Snažím se využít svoje zkušenosti ve prospěch těchto zařízení a jejich pacientů.

Mé členství v lékařských společnostech je skutečně pasivní a žádnou práci mi nepřidělává. Udržuji pouze kontakt se svým původním oborem.

Je toho mnoho, ale i tolik práce se dá zorganizovat. Denně se domů vracím kolem sedmé či osmé, snažím se hodinu či dvě věnovat malému Milánkovi, když usne, usedám obvykle k počítači a Internetu a spát chodím kolem jedné hodiny. Často trávím víkendy na různých konferencích a jednáních, pokud ne snažím se trávit čas na chalupě s rodinou, maminkou a rodinou mého bratra.
Rozhodně bych byl ztracen bez mimořádně tolerantní manželky, která je mi nenahraditelnou oporou, bez rodinného zázemí, bez babiček, které pomohou, když je to třeba, bez velmi pracovitého asistenta a bez řady přátel a pomocníků. Zda to všechno dělám dobře, to musí posoudit někdo jiný, já věřím, že ano.

2) Jste spoluautorem internetového projektu zdravotní knížky. Myslím, že stejně jako já, málokdo ví, o co jde. Můžete nám tzv. Projekt iZIP ve stručnosti představit a jaký je váš podíl na něm?

Projekt iZIP vznikl před třemi roky v hlavách tří lékařů, přátel, a já jsem jeden z nich. Chceme řešit problém, který je podle nás ve zdravotnictví nejen u nás velmi důležitý, a tím problémem je komunikace. Ve zdravotnictví vzniká velké množství informací, ale jsou špatně využívány. Důvodem je, že lékař, který rozhoduje, většinou nemá potřebné informace k disposici.

Proto jsme vymysleli zdravotní knížku na Internetu. Do této knížky, která je majetkem pacienta, zapisují jednotliví lékaři závěry vyšetření, podané léky, laboratorní výsledky a další informace. Tyto informace potom pacient může ukázat jiným lékařům. Tím se vyvaruje opakovaných vyšetření, chyb při předepisování léků a podobně. Cíl projektu iZIP je vysoký - zvýšit šanci pacienta dostat lepší péči.

Podrobné informace naleznete na www.izip.cz či u každého lékaře. Snad najdeme v blízké budoucnosti příležitost věnovat se iZIPu znovu i na stránkách tohoto listu.

3) Nedávno Vás potkala nemilá událost, která Vás mezi některými mými známými nepostavila do příliš dobrého světla. Jde o krádež Vašich 470 tis. Kč z trezoru v Poslanecké sněmovně. Část z nich má za to, že by politik neměl ukrývat takovou částku jen tak v poslaneckém trezoru. Vypadá to, jakoby jste nedůvěřoval peněžním domům a schovával peníze, jak se říká, do slamníku. Popřípadě tvrdili, že šlo určitě o černé peníze za bůhvíjakou nelegální činnost, které jste nechtěl přiznat. Druhé zase udivila výše finančních prostředků, kterou můžete volně disponovat. Můžete nám osvětlit, o jaké peníze šlo a jaké jste si z toho vzal ponaučení?

O té skutečně velmi nepříjemné loupeži se mi nechce mnoho říkat, a to především proto, že je stále ještě předmětem vyšetřování policie. Snad jen tolik, že se jednalo o mé soukromé prostředky, které jsem měl v plánu v krátké době použít. Peníze nebyly "ukryté", ale uložené v trezoru v mé pracovně v budově Parlamentu, v budově hlídané nepřetržitě desítkami policistů, v budově s kamerami, detektory kovů a se zámky na magnetické karty na všech dveřích. Připadá vám to snad lehkomyslné jako slamník?

Věřím, že policie zloděje dopadne. Mrzí mne, že mnoho lidí nevidí problém v tom, že jsem byl sprostě okraden, ale v tom, že jsem úspory vůbec měl. A poučení? V Parlamentu není bezpečno, už si tam nic cenného nechávat nebudu.

4) Jaké šance má podle vás ODS v letošních volbách?

Věřím, že Občanská demokratická strana tyto volby vyhraje, že získá nejvíce hlasů a že její předseda bude pověřen sestavením vlády. Jsme pravicová strana s jasným a dlouho známým programem, jsme pracovití, víme, co je třeba udělat a máme lidi, kteří jsou schopni a připraveni náš program prosazovat jak v Parlamentu, tak ve vládě.

5) Jste horkým kandidátem na křeslo ministra zdravotnictví. Vzal byste tuto funkci?

Dost předbíháte, zkoušíte porcovat medvěda, který ještě běhá po lese. Ale na přímou otázku přímá odpověď - ano, přijal bych takovou funkci. Myslím, že jsem na ni dobře připraven - mám zkušenosti z nemocnice i ze soukromé praxe, byl jsem úředníkem, náměstkem ministra, znám dobře zdravotní pojištění i pojišťovnu, mám za sebou čtyři roky v Parlamentu, pracuji v odborných i politických orgánech strany. Vím, že to vše nic není bez podpory politické i odborné. Věřím, že bych ji nalezl.

Současně však pokládám za nezbytné říci jasně, že jsem připraven pracovat tam, kde to bude potřeba. Práce ve sněmovně je nesmírně potřebná a já ji pokládám za stejně důležitou jako je práce ministra.

6) Jak hodnotíte práci ministerstva zdravotnictví za poslední 4 roky?

Velmi kriticky. Již jsem na podobné otázky odpovídal víckrát, něco z toho lze nalézt i na mé www.cabrnoch.cz, a proto jen stručně - vláda sociální demokracie v oblasti zdravotní legislativy neodpovědně promrhala čtyři roky. Toleranční patent dával dost prostoru k tomu, aby byla připravena a přijata potřebná legislativa v těch oblastech, které nejsou tak silně politicky polarizovány. Ministr Fišer to nedokázal využít, nesestavil potřebné týmy a nepředložil do sněmovny kvalitní přijatelné návrhy zákonů. To mu nemohu odpustit.

7) V čem ČSSD v oblasti zdravotnictví selhala?

Především v tom, že nedokázala využít prostor čtyř let stabilního politického prostředí pro zlepšení legislativy v resortu.

8) Zatím hypoteticky: Jaké úkoly by po nástupu na ministerstvo Vás čekaly?

Každý, kdo nastoupí do resortu zdravotnictví, se musí především obklopit kvalitními spolupracovníky a neprodleně zahájit práci na přípravě potřebných zákonů. Nezbytná je dobrá komunikace s odbornou veřejností.

9) V letáku hlásáte "Solidaritu zodpovědných ke zdravotnictví". Co heslo znamená?

Správně zní jeden z Poděbradských artikulů ODS "Solidarita zodpovědných". V letáčku k tomuto heslu byl přiřazen dovětek "ke zdravotnictví". Stejný přístup máme i v oblasti sociální a ostatních.

Toto heslo znamená, že chceme prosazovat solidaritu, ale tam, kde je jí skutečně třeba. Chceme bojovat proti falešné solidaritě, za kterou se skrývá plýtvání a neodpovědnost. Myslíte si například, že je správné být zcela solidární s někým, kdo si své zdraví sám poškozuje a potom očekává, že se o něho v jeho nemoci postarají všichni ostatní, jen on sám ne? Myslíte, že je skutečně potřeba být solidární v tom, co stojí pár korun a opravdu každý si to může zaplatit sám?

10) Sociální demokrati, Vaši největší soupeři ve volebním klání, v programu hlásají co "nejlepší zdravotní péči". Nevím, co si pod tím představit, ale jak by taková "nejlepší zdravotní péče" měla vypadat podle Vás?

Je velmi snadné říci - i my chceme nejlepší zdravotní péči. Lišíme se v tom, jak jí dosáhnout. Socialisté vidí cestu ve výběru vysokého pojistného a jeho následném přerozdělování podle vzoru každému stejně a bez jeho podílu. To vede nepochybně k plýtvání na jedné straně a nedostatku na straně druhé a skončí to tak, že budou mít všichni méně a méně, budou hledat známé, dávat úplatky a nakonec budou zase shánět Brufen na černém trhu.

Naše cesta je zastavit plýtvání, posílit roli pacienta, dát mu šanci aby to byl on, kdo bude rozhodovat o užití jeho peněz. Zdravotní pojištění musí přestat být daní, musí se stát skutečným pojištěním. Chceme vyjmout nejlevnější péči ze solidarity a tím získat více peněz na péči nákladnou. Náš program nepotěší toho, kdo chce mít dál Paralen zadarmo, ale toho, kdo chce mít v případě potřeby největší šanci přežít infarkt či rakovinu.

11) Komunisté prosazují placení zdravotního pojištění podle příjmů účastníka systému a bezplatnou péči. Jaký názor máte na systém výběru zdravotního pojištění?

Zdravotní pojištění je často chápáno jako další daň. Kdo tuto chybu dělá, musí zákonitě sklouznout k všeobjímajícímu přerozdělování a plýtvání. Co je zadarmo, je bezcenné a proto s tím není třeba šetřit.

Nechceme opouštět solidární systém pojištění, povinného pro všechny občany. Chceme, aby každý přesně věděl, co do systému platí a co ze systému čerpá. Své pojistné by měl každý hradit přímo. Výběr pojistného nemůže být jednoduchý, je to velmi složitá úloha. Chceme, aby každý občan mohl sám rozhodovat o tom, co pojišťovna z jeho peněz zaplatí.

12) Mám pocit, a nejsem sám, že je systém výběru pojištění nevýhodný především pro ty, co pracují a tedy vydělávají a navíc nejsou nemocní nebo nechtějí zneužívat současný systém a zbytečně nechodí k lékaři, jen aby se ulili z práce. Co vy na to?

Ano, přesně to mám na mysli, když hovořím o potřebě zainteresovat občana na rozhodování. Pokud je vše bezplatné, vede to k plýtvání, na které samozřejmě ti slušní vždy doplácí. Chceme takový systém, kdy by ten kdo čerpá byl na čerpání ze solidárního balíčku nějakým způsobem zainteresován, a ten, kdo nečerpá, aby byl ve výhodnějším postavení.

13) Špidlova strana požaduje co nejlepší prevenci, podporu zdraví, moderní léčbu, kvalitní a účinné léky (ty prý musí dostat každý, kdo je potřebuje). Zároveň však nehodlá připustit zvyšování finanční spoluúčasti pacientů? Je v tom logika? Co si o tom myslíte Vy?

To jsou laciné fráze, to chceme samozřejmě všichni. Každý odpovědný politik i občan však ví, že to současně není možné. Žádný veřejný systém není schopen zaplatit vše to nej nej, i když bychom si to samozřejmě moc přáli.

My chceme systém takový, aby pokryl tu nákladnou péči, na kterou žádný občan sám nemá, v nejvyšší možné kvalitě. Cesta k tomu vede přes šetrné zacházení s penězi. Není to třeba příjemné, ale pokud chci něco cenného skutečně v nejlepší kvalitě, musím se vzdát pohodlí drobností zadarmo a musím se zamyslet nad každým i drobným výdajem, zda je skutečně potřebný.

14) Může stát garantovat zdravotní kvalitní, časově, místně i ekonomicky dostupnou péči, jak hlásá vládní partaj?

Ano, stát může garantovat kvalitní a dostupnou zdravotní péči. Může podporovat kvalitní vzdělávání, stanovit přísná pravidla, přijmout dobré zákony a vytvořit rovné podmínky pro konkurenci poskytovatelů služeb. Stát musí dát občanům možnost svobodně si vybrat tu službu, kterou chtějí.

To, co stát nemůže, je poskytovat tyto služby ve státních zařízeních, platit tyto služby pouze ze státních či veřejných prostředků a kontrolovat armádou revizorů, zda jsou sužby skutečně dobře poskytnuty.

15) Před časem stejná strana navrhovala vydávání léků bez doplatků pro občany nad 70 let. Jak hodnotíte tento návrh?

Tento návrh je z kategorie nesplnitelných předvolebních slibů. Je nezodpovědný a nesmyslný, určitě nebyl myšlen vážně. Nic není zadarmo. Nejdražší léky pro sedmdesátileté by socialisté platili ne ze svého, ale z peněz malých dětí či devětašedesátiletých nemocných. Cožpak jsou lidné nad sedmdesát let nějak méněcenní, že by se na ně ostatní museli skládat?

16) Jsou podle Vás lékaři, sestřičky a ostatní pracovníci i po posledním zvýšení platů odměňováni za práci dostatečně? Nebo vidíte ještě další prostor pro zvyšování mezd v této oblasti?

Platy lékařů a sester nejsou uspokojivé. Poslední zvyšování se dotklo pouze zaměstnanců státních nemocnic. Přeji jim to, samozřejmě. Co mi vadí, je plošnost tohoto zvyšování, kdy má stejný plat schopný i méně schopný, pracovitý i méně pracovitý. Někteří zdravotníci by si podle mne zasloužili ještě mnohem vyšší platy. Také mi vadí, že se zvyšují platy ve státních zařízeních na úkor příjmů zařízení soukromých.

Prostor pro zvyšování platů samozřejmě je. Je ve změně struktury poskytovaných služeb, je v lepším využívání financí, v lepším hospodaření, ale také například i v zapojení pacienta do rozhodování o využití jeho peněz.

17) Zatím ještě stále někde platí, že nemocný (nebo jeho nejbližší) se od lékaře nebo v nemocnici pořádně nedozví, co mu je. Stavíte se za lepší informovanost pacientů? Mají už teď nějakou možnost vymoci dostatečnou informaci o svém zdravotním stavu?

Informovanost je základní podmínkou pro svobodné rozhodování. Plně a důrazně se stavím za právo pacienta být plně informován o svém zdravotním stavu. Pacient musí dostat všechny informace a musí je dostat v takové podobě, aby je byl schopen chápat a mohl se podílet na rozhodování o další péči. Lékař podle mne nesmí informace pacientovi zadržovat.

Již dnes podle nejméně dvou právních předpisů mají pacienti právo seznamovat se se všemi informacemi, které jsou obsaženy v jejich zdravotní dokumentaci. To však podle mne nestačí. Vztah pacient lékař musí být vztahem důvěry a spolupráce. Nedovedu si představit, že by lékař mohl úspěšně a s radostí léčit pacienta, který by na něm vymáhal kopie chorobopisu soudní cestou. Stejně tak si, doufám, pacienti budou stále méně volit ty lékaře, kteří jim nedostatečně vysvětlí, v čem je podstata jejich nemoci a léčby.

18) Nedávno jsem četl popis situace v jedné nemocnici, kde pacienta nechtěli pustit domů, i když bylo jasné, že stejně zemře. Nemyslíte, že je opravdu lepší v takovémto mezním případu nechat umírajícího dožít v prostředí, kde se cítí nejlépe?

Otázky kolem umírání jsou velmi složité. Podle mého přesvědčení, a bohužel i zkušeností, má mít umírající možnost být spolu se svými blízkými. Jistě je dobré, pokud může být doma. Na druhou stranu je však třeba chápat, že jsou často situace, kdy pacient v závažném stavu nemůže jednoduše opustit nemocnici s jejími přístroji a odborníky. Pokud by propuštění pacienta z nemocnice zhoršilo jeho stav, případně i utrpení, je třeba postupovat velmi uvážlivě. Z čistě právního hlediska nemá lékař v případě dospělého člověka právo držet ho v nemocnici proti jeho vůli. V jednotlivých případech je však třeba postupovat velmi uvážlivě.

19) Ne všechny nemocnice kvitují s nadšením, že by měly zveřejnit údaje o sobě. Jste pro to, aby zveřejňování údajů potřebných pro rozhodování občana, ve kterém zařízení chce být léčen nebo operován, bylo povinné? Jaká úskalí může však toto opatření mít?

Rozhodně ano, jsem pro zveřejňování informací o kvalitě a ceně zdravotní péče. Je to vždy pacient, který se musí rozhodnout, kterého lékaře a kterou nemocnici si zvolí. Nejde o nic méně, než o jeho zdraví a život. Pokud se má rozhodnout, musí mít podle čeho. Rozhodování podle toho, kde lépe vaří či kde mají hezčí sestřičky, nestačí.

Budu velmi tvrdě a vytrvale prosazovat, aby jednotlivá zařízení zveřejňovala údaje, podle kterých by si občan mohl vybrat lékaře a zdravotnické zařízení. Dávám přednost tomu, aby tyto údaje byly zveřejňovány dobrovolně. Pacient si potom takovou nemocnici, která o sobě případně informace zveřejnit nechce, prostě nevybere.

20) Stává se, že zaměstnavatel neplatí za svého zaměstnance zdravotní pojištění. Znal jsem případy, kdy byla pak dlužná částka pojišťovnou vymáhána na zaměstnancích s tím, že si měli kontrolovat, zda-li je za ně pojištění placeno. Změnilo se něco v této věci? Může si občan zjistit legální cestou, jestli za něho a kolik zaměstnavatel pojištění hradí?

Platit pojistné za zaměstnance je povinností zaměstnavatele. Zaměstnanec má povinnost informovat svého zaměstnavatele o tom, kterou zdravotní pojišťovnu si vybral a o její případné změně. pojišťovna nemůže dlužné pojistné vymáhat po zaměstnanci. Pouze může po svém pojištěnci žádat doklady o tom, u kterého zaměstnavatele byl zaměstnán a zda splnil svou povinnost a oznámil tomuto zaměstnavateli svou pojišťovnu.

Podle mne to není nejsprávnější způsob. Výše popisovaným problémům by se předešlo tím, kdy by zaměstnanec hradil své pojistné sám. Měl by potom dobrý přehled o tom, kolik do systému platí i o tom, zda něco nedluží. Změna placení pojistného není jednoduchá, vyžadovala by složité změny v zákonech - to však není důvod rezignovat na ni. ODS ji má ve svém programu.

21) ODS nedávno prohlašovala, že nebude volit levná hesla. Ale mnohé z hesel, které ODS před volbami pronáší, jsou za levná považována. Např. člověk nesmí mít strach o sebe ani o svou rodinu, vrátíme lidem důvěru ve schopnosti a nestrannost policie a soudů, rizika přistěhovalectví musí upravit nové zákony, učiníme konec nepoctivému podnikání na tržištích, zákon není "třídní odplata", policisty vyvedeme z kanceláří do ulic. Má ODS za to, že soudy nejednají nestranně a že policie nevyšetřuje jisté případy? Znáte Vy osobně konkrétní příklady? Jaké.

Myslím, že ten, kdo za výše uvedenými větami chce najít jejich konkrétní smysl, ten ho tam nalezne. Rozhodně odmítám, aby se politik vyjadřoval ke konkrétní práci policie a soudů, natož potom ke konkrétním příkladům. Policie a soudy musí zůstat nestranné a bez politického vlivu.

Je na občanech, aby právě ve volbách posoudili, zda je v ulicích dost policistů nebo zda jsou "ukryti" v kancelářích a autech. Každý, kdo přišel do styku se soudy, může posoudit, zda je práce soudu dostatečně rychlá a účinná. Já si práce obou institucí a odpovědných lidí velice vážím, současně však připouštím, že jsou v ní místy značné rezervy.

22) Nemáte obavy, že ODS nebude považována za xenofobní stranu hledající voliče i mezi radikálními pravičáky nebo přívrženci fašismu?

Nemám takovou obavu. Občanská demokratická strana je klasickou velkou pravicovou demokratickou stranou. Xenofobie či fašismus nemá mezi členy ani příznivci ODS žádnou podporu a žádné místo.

23) Pokud po volbách nejvíce hlasů získají ODS a ČSSD, měly podle vás tyto dvě strany spolu vládnout, aby zamezily slabé menšinové vládě?
24) Vidíte nějakou možnost po volbách v případě Vašeho vítězství uzavřít koalici se "4koalicí"?

Nepředbíhejme výsledku voleb. Občanská demokratická strana jistě nebude spolupracovat s komunisty. Vše nasvědčuje tomu, že potřebný počet hlasů získají ještě Koalice a ČSSD. Pro nás jsou tedy následující možnosti: vláda s Koalicí, vláda s Koalicí a ČSSD, vláda s ČSSD nebo vláda bez ODS.

Programově je mi osobně samozřejmě Koalice bližší než ČSSD. Je v rukou voličů, jak rozhodnou a jaké možné koalice budou moci vznikat. Rozhodně budu pilně pracovat na tom, aby ODS převzala vládní odpovědnost a aby vznikla vláda silná, stabilní a současně vláda, která bude prosazovat program ODS.