Odpovědi na otázky Zdravotnických novin

1. Jaký je Váš názor na poslání kategorizační komise a jak hodnotíte její současné postavení?

Nemohu dost dobře posoudit, jak nyní kategorizační komise pracuje, nejsem jejím členem ani se jejího jednání neúčastním. Faktem však zůstává, že kategorizační komise je poradním orgánem ministra zdravotnictví. Ministr rozhodl o jejím ustavení, stanovil její jednací řád a další pravidla práce a jmenuje a odvolává její členy. Proto jsou jakékoli stížnosti ministra na komisi nemístné a nepřijatelné. Pokud komise pracuje špatně, pracuje špatně ministrova komise a on a nikdo jiný je za její špatnou práci odpovědný (například daňovým poplatníkům).
Zcela nesmyslná výmluva je tvrzení, že se někdo obrací přímo na ministerstvo a ne na komisi. Komise je totiž orgánem ministerstva, tedy pouze ministr rozhoduje o tom, která podání uloží projednat komisi a která bude rozhodovat bez svého poradního orgánu.

Podle mého názoru je kategorizační komise zřízena především ze dvou důvodů: jako první je odbornost a jako druhý je transparentnost. Odbornost proto, že žádný ministr ani jeho úředníci nemohou odborně plně obsáhnout rozsáhlou problematiku léčiv. Transparentnost proto, že rozhodování v komisi má jasná a všem známá pravidla a rozhodování se účastní více odborníků a ne pouze úředníci vlády.

Připomínám znovu, že kategorizační komise je pouze poradním orgánem, nemůže nic rozhodovat. Komise pouze dává doporučení, rozhoduje ministr zdravotnictví (podle ústavy pouze jemu přísluší vydávat vyhlášky na základě zmocnění zákona). Ministr má samozřejmě právo rozhodnout jinak, než mu to komise doporučila.
Jsem přesvědčen, že komise by měla projednat a vyjádřit se ke všem podáním, došlým na ministerstvo zdravotnictví ve věci kategorizace léčiv. Dále jsem přesvědčen, že je vhodné, aby ministr, pokud se rozhodne jinak než komise doporučila, sdělil nejméně komisi důvody svého rozhodnutí.

2. Ministr několikrát "nepřihlédl" k doporučení kategorizační komise, podle MZ vždy jenom pro jeden ze tří níže uvedených důvodů:
- nebylo v souladu se zmocněním zákona
- nerespektovalo zadání MZ,
- odvolal se účastník řízení a doložil technickou chybu v zápisu.
Co si myslíte o těchto důvodech. Přinesla schůze Vámi vedeného podvýboru nějaké jiné poznatky (důvody)?

K tomu se mohu těžko vyjádřit. Podvýbor pro lékovou politiku na své schůzi konkrétní důvody pro rozhodnutí ministra zdravotnictví neprojednával. V každém případě je zřejmě řada těch, kdo se domnívají, že důvody byly i jiné nebo že rozhodnutí byla chybná. Na jednání podvýboru přítomný pan náměstek Pohanka omyly a chyby potvrdil a přislíbil urychlená jednání k jejich nápravě - pokud vím, taková jednání mezitím již i proběhla.
Opakuji, že všechny výše uvedené důvody znamenají chybnou práci komise, a tedy chybnou práci ministra. Jeho úkolem je chyby v práci komise odstranit a ne je napravovat nestandardními a neprůhlednými rozhodnutími, které poškozují proces kategorizace jako takový.

3. Podle MZ jsou důležitější - než prvotní rozhodnutí ministerstva - předepisující lékaři. Co o tom soudíte - jaký je vztah mezi kategorizací a následnou preskripcí?

Předepisující lékaři jsou pochopitelně velmi důležití. Ty pan ministr neřídí, i když by možná chtěl. Lékaři se však řídí předpisy, které ministr vydává. Tyto předpisy velmi silně ovlivňují praxi. Všechny chyby v rozhodnutích o úhradách zdravotní péče měly a budou mít zásadní dopad na poskytování péče, ale i na náklady spojené s poskytováním této péče. Za tyto chyby je ministr zodpovědný.

4. Do jaké míry považujete stanovení úhrad za léčiva za politický problém?

Práce kategorizační komise musí být pouze a jedině odborná s základním cílem, kterým je prospěch pojištěnce (protože se rozhoduje o úhradě ze zdravotního pojištění). Připustit politické vlivy do práce kategorizační komise by byla chyba.
Následná rozhodnutí ministra mohou být jistě i rozhodnutími politickými. Podle mého názoru je to třeba vždy jasně zveřejnit. Nelze skrývat své politické cíle za falešné pseudoodborné argumenty.
Také politická rozhodnutí jsou motivována prospěchem pojištěnce. Otázkou je, co která politická strana vidí jako prospěch pojištěnce. Vládní ČSSD nechce připustit "doplatky na léky", což ve svém důsledku znamená, že snižuje dostupnost a kvalitu zdravotní péče, která může být z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce nakoupena.
Podle názoru mého a názoru ODS je správné, aby nebyly veřejné finance pojištění plýtvány na velmi levné léky ani na léky, které pacienti neužívají. Na druhé straně chceme, aby měl každý právo koupit si za své peníze zdravotní péči pro sebe nebo své blízké i nad rámec omezených veřejných rozpočtů.
ODS chce posílit práva pacienta rozhodovat a nést za rozhodnutí svůj díl odpovědnosti, ČSSD nabízí pod líbivými hesly "bezplatně" a "zadarmo" přerozdělování snižující se kvality péče.

5. Je postup MZ transparentní pro výrobce léčiv?

Podle mých informací postup ministerstva transparentní není. Soudím tak podle toho, co mi i ostatním poslancům sdělují představitelé výrobců léků. Potvrdilo se to i na jednání podvýboru pro lékovou politiku.
Jakákoli neprůhlednost rozhodování vládního úřadu je vždy spojena s presumpcí viny a je pro mne nepřijatelná.

6. Měsíčně udělí cca 200 výjimek z registrace měsíčně, myslíte, že ve všech případech naplňuje požadavek zákona o léčivech, který říká že výjimka má být udělena jenom v případě závažného ohrožení lidského zdraví, není-li odpovídající registrovaný léčivý přípravek distribuován anebo není v oběhu? Zajímal jste se blíže o kauzu dovozu zvířecích inzulínů?

Poslanci nemají žádné zvláštní přehledné informace o udělovaných výjimkách z registrace. Přiznám se, že tak podrobně problematiku léků a jejich registrace v návalu běžné parlamentní a politické práce ani nemohu sledovat. Udělování výjimek však osobně za mimořádný problém nepokládám.