Odpovědi na dotazy Kolínského Presu

1) Domníváte se, že cena, kterou občané vydali za plastiku (pomník spravedlnosti) před okresním soudem na náměstí Jiřího z Poděbrad (761.824 Kč), je adekvátní výsledku? Nemyslíte si, že právě takovýto způsob zadání zakázky - tedy jednomu subjektu bez veřejné soutěže - mohl způsobit jeho značné prodražení?

Nejsem odborníkem na ceny plastik, a proto se těžko mohu vyjadřovat. Rozhodně nesouhlasím se zadáváním zakázky jednomu subjektu bez veřejné soutěže. Zvláště potom, když by to měl být zastupitel města, zvolený na stejné kandidátce jako paní starostka a její spolupracovníci.

2) Souhlasíte s Janem Rakušanem, že doba občanských fór a hnutí nezávislých patří nebo bude brzy patřit minulosti? Dokážete si představit už od prosince 2002 radu a zastupitelstvo města Kolína bez "nezávislých" osobností?

Souhlasím. Doba nezávislých hnutí bez odpovědnosti a bez programu je již dávno minulostí. Jsem velmi rád, že Honza Rakušan konečně dospěl k takovému poznání a zařadil se na své místo v politické spektru. Jeho rozhodnutí jako tradičního vůdce nezávislých v Kolíně je pro mne konečným potvrzením toho, že ani Kolíňáci, ani tzv. Nezávislí nejsou a nikdy nebyli stranou s pravicovým smýšlením. Ostatně jejich dlouhodobá těsná spolupráce s komunisty nenechávala nikdy nikoho na pochybách.

3) Považujete za normální, aby si město pronajalo plochu za 25 tisíc Kč měsíčně bez toho (parkoviště u Americanu), aby z ní mělo jakýkoliv užitek?

Těžko říci, co je normální. proč tak vedení města rozhodlo, to musí vysvětlit paní starostka. Pokud bych rozhodoval já, rozhodl bych jinak. Takové rozhodnutí je pro mne potvrzení jedné z mých zásad - město nemá podnikat.

4) Co Vám letos způsobilo největší radost? Co vás v tomto roce nejvíce zarmoutilo?

První otázka je jednoduchá - 23. března 2001 se narodil můj syn Milan. Je pro mne smyslem a důvodem. Druhá otázka je již komplikovanější. Nemohu říci, že by mne něco zvlášť zarmoutilo. Jsem zvyklý přistupovat k životu konstruktivně a s problémy se vypořádat. Jsem šťastný, že moji blízcí jsou zdrávi a že nemám důvod být zarmoucen.

5) Na co by se mělo dostat v rozpočtu města Kolína na rok 2002?

Je toho hodně, ale přál bych si větší podporu života v centru, větší podporu místních podnikatelů a více bezpečných cyklistických stezek po městě. Současně bych si přál, aby se v rozpočtu města objevily příjmy za privatizované byty.

6) Rozhodně si nemyslím, Považujete za správné a potřebné, aby děti měly na základní škole za povinnou četbu Reportáž psanou na oprátce Julia Fučíka? Co si z této knihy podle vás děti mohou vzít?

Nemyslím si, že by měli politici jako já mluvit do toho, co mají naše děti povinně číst ve škole. Ať o tom rozhodují učitelé. Především by však o dětech a jejich četbě měli rozhodovat rodiče. Nevím, zda všichni rodiče ví, co dnes právě čte jejich dítě.

7) Které "nedosažitelné" životní sny se Vám od roku 1989 splnily?

Na prvním místě je to svoboda a možnost rozhodovat sám o sobě. Jsem nesmírně rád, že každý z nás má šanci na volbu, že každý z nás má možnost i odpovědnost být úspěšný. Jsem šťastný, že se toho dožili moji rodiče a lituji, že se toho nedožili, kromě babičky, i mí prarodiče, kteří jako sedláci zažili hodně bezpráví a příkoří.