Odpovědi na dotazy Kolínského Presu

1. Před rokem jste odstoupil z Městské rady v Kolíně poté, co se Vašemu klubu nepovedlo z uvedeného orgánu odvolat člena KSČM. Myslíte si, po tak dlouhé době, že Váš odchod (nebo naopak setrvání člena KSČM) uškodil práci rady či přímo města? Budete se snažit změnit stávající stav? Jak?

Tři radní ODS rezignovali zhruba před rokem na své členství v Městské radě v Kolíně v důsledku velmi pečlivě a demokraticky přijatého rozhodnutí Místního sdružení ODS v Kolíně. Toto rozhodnutí bylo výrazem odmítnutí spolupráce s komunisty v Městské radě. Samotným zastupitelům za ODS, kterých je 10 v 35ti členném zastupitelstvu, se nemůže podařit odvolat či jmenovat kohokoli do Městské rady. Komunisté jsou zastoupeni v radě proto, že je tam zvolili především tzv. Nezávislí. S komunisty v radě bohužel spolupracují i zastupitelé zvolení za lidovou stranu a dokonce i za ODA a Unii svobody.

Věřím, že ti, kdo nás v radě nahradili, pracují tak, jak mohou. Nepřísluší mi, abych posuzoval, kdo z nás je pro práci v radě větším či menším přínosem. Skutečnou škodu působí otevřená spolupráce s komunisty. Tato spolupráce je jistě jedním z mnoha důvodů stoupajících preferencí KSČM a podporuje nebezpečnou toleranci této nedemokratické strany ve společnosti.

Na zastupitele, kteří komunisty tolerují a podporují cestou spolupráce s nimi se nezlobím. Jsem přesvědčen, že se na ně zlobí jejich voliči. Budu se snažit změnit názor jednotlivých zastupitelů i politických klubů a přesvědčit je o tom, aby dále s komunisty nespolupracovali. Vím, že to nebude snadné, ale věřím, že mi v tom občané svými názory pomohou.

2. Od 1. ledna platí zákon o svobodném přístupu k informacím, který se týká i městských a obecních úřadů. Jakou otázku nebo otázky byste právě pro orgány územní samosprávy občanům poradil vy? Myslíte si, že nám zákon umožňující informace vymáhat i soudně bude co platný? Proč ano nebo ne?

Já osobně nemyslím, že by byly občanům informace hromadně odpírány. Nový zákon tedy podle mne nebude zásadní změnou. Také neočekávám, že by se nyní začali občané hromadně o informace soudit.

Význam zákon vidím v očekávané změně přístupu úředníků k občanům. Úředníci si musí uvědomit, že jsou pro občany pouze a jedině službou a že je jejich povinností občanům informace podávat.

Kladu velký důraz na individuální odpovědnost každého. každý občan by se měl zajímat o to, co ovlivňuje jeho život. Pokud někdo zájem má, jistě využije možnost získat informace, které potřebuje. Pokud někdo neví, jaké informace by měl chtít a čeká radu, jaké informace žádat, tak ať se raději na nic neptá.

3. Co byste udělali spoluobčanům, kteří si neplatí popelnice a své odpadky roznášejí v igelitových taškách do veřejných odpadkových košů?

Těmto občanům bych zprivatizoval technické služby. Zkusím svůj názor vysvětlit. Pokud organizace, která se stará o odvoz odpadu z popelnic i z odpadkových košů nemá konkrétního vlastníka, nestará se o řádný výběr poplatků tak, jak by bylo možné. Pokud by organizace měla konkrétního vlastníka, ten by na jedné straně dohodl s městem úhradu odvozu odpadu z odpadkových košů a na druhé straně by dobře a pilně kontroloval, zda všichni, kteří za popelnice mají platit, skutečně zaplatili.

Platba za odvoz odpadu z popelnic musí odpovídat skutečným nákladům. Pokud vím, v Kolíně tomu tak není, a tak slušní a platící občané města doplácí ze svých daní na ty, kteří za popelnice neplatí. Je to socialismus.

4. Pokud by byly byty v majetku města (dejte tomu třeba v Kolíně) přidělovány mimo dosud platný pořadník uchazečů, kdo by za to podle Vás mohl a co by mu za to patřilo? V jakých případech si myslíte, že lze pořadník obejít? Považujete pořadník vůbec za nutný?

Přidělování bytu v majetku města je zaprvé nouzovým řešením. Normální je , pokud jsou byty v soukromém vlastnictví buďto obyvatelů, nebo pronajímatelů. Je třeba, aby bylo nájemné tržní, aby umožňovalo majitelům bytů jejich údržbu a obovu, aby se vyplatilo pořídit si vlastní byt a dlouhá léta jej splácet, jak je to ve světě běžné. Bylo by dobré, pokud by se vyplatilo byty stavět a pokud by taková investice byla v přiměřené době návratná.

Když už musí být byty ve vlastnictví města, měly by být přidělovány potřebným podle jasných pravidel. Jedním z těchto pravidel může být klidně pořadník, jinými potom výjimky z něj. Stanovená pravidla musí být dodržována. Za dodržování pravidel ze strany města je odpovědný starosta, pokud nedodržování pravidel trpí či podporuje, není na svém místě.

5. Odkud přichází vaše nejsilnější životní zážitky? Z televize, z ulice, ze snů nebo odjinud?

Mé nejsilnější životní zážitky pochází z mého života. Jsou to některé chvíle z dětství, některé chvíle ze studií, z práce i z mé rodiny. Pokaždé silný a neopakovatelný zážitek byl a zůstává pro mne v práci dětského lékaře okamžik narození dítěte, okamžik zázraku zrození nového života. Velmi silný zážitek je pro dětského lékaře chvíle, kdy může pomoci nemocnému dítěti nebo jeho rodičům.

Velmi silně a často vzpomínám na společné zážitky, které jsem prožil se svou ženou. Nejen láska, ale i opora a sdílené problémy jsou tím, co nám pomáhá jít stále dál. Je pozoruhodné, jak si uvědomujeme potřebnost toho, o co přicházíme.

Chtěl bych každému poradit, aby čerpal silné zážitky z každodenních radostí i starostí. Je tak krásné žít a tak málo si to uvědomujeme.

6. Souhlasíte s názorem, že to, na co myslíme, přitahujeme magneticky do svých životů? Myslíte, že vaše současné postavení je výsledkem vašich minulých přání?

Nesouhlasím s nějakými teoriemi o magnetismu na události. Pokud o některých věcech přemýšlíme, vědomě nebo nevědomě se na ně připravujeme. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Tomu věřím.

Mé současné postavení rozhodně není výsledkem mých minulých přání. Věřím, že je výsledkem mé práce, mých zájmů, schopností a řady mnou neovlivněných situací. Pode mne je každý do značné míry manažerem svého postavení a svého uplatnění. Postavení není až tak důležité. Důležitější je spokojenost s prací a vědomí potřebnosti.